První a druhý židovský chrám - Římané - Islám a křižácké výpravy - Mandátní Palestina a vznik Izraele - Znovusjednocený Jeruzalém
Jeruzalém je jedním z nejstarších trvale osídlených měst na světě. Nejstarší archeologické nálezy v Jeruzalémě se datují do 4. tisíciletí př. n. l. První písemné doklady o městě však pochází až z 2. tisíciletí př. n. l., a to z tzv. ammarnské korespondence. V Bibli se poprvé lze setkat s Jeruzalémem v knize Genesis (14:18), kde je město označováno za Salem, kde se měl Abrahám setkat s Melchizedekem. Podle židovské tradice je právě Jeruzalém místem prvopočátku, odkud Bůh započal stvoření světa, a tudíž i nejstarším místem na světě. Základní kámen světa se tak má nacházet na Chrámové hoře, kde kdysi stával židovský chrám a kde se nyní nachází mešita – Skalní dóm.
Leťte do Izraele a Palestiny v dobré partě
První a druhý židovský chrám
První Izraelité se měli podle biblických záznamů dostat do Izraele kolem roku 1 000 př. n. l. pod vedením krále Davida. Vojensky porazili kennanský kmen Jebúsejců, kteří obývali město před jejich příchodem a po kterých se dochovaly archeologické nálezy (městské zdi, vodovodní systém), jež je možné spatřit například v Městě Davidově (City of David). Přestože David jako první ovládl Jeruzalém a přinesl sem Archu úmluvy, podle Tóry mu nebylo umožněno postavit první židovský chrám. David byl podle všeho mužem války a nemohl se tak zhostit úlohy výstavby posvátného chrámu zasvěcenému Hospodinovi.
První chrám byl vystavěn až za vlády Davidova syna Šalamouna. Šalamoun, známý svou moudrostí, nechal vystavět chrám podle přesného popisu v Tóře. Již po jeho smrti se však sjednocené království rozpadlo. Izraelité byli nakonec pokořeni v roce 586 př. n. l. babylonským králem Nebukadnezarem II. Židovský chrám byl zbořen a Židé byli nuceni odejít do vyhnanství do Babylonu (známé jako tzv. babylonské zajetí Židů). Vyhnanstvím tak započala židovská diaspora. Přestože byl Babylon již v roce 539 př. n. l. dobyt Peršany a Židům byl umožněn návrat do země zaslíbené, část z nich již zůstala v Babylonu.
Druhý chrám byl vystavěn kolem roku 516 př. n. l. Židovská tradice však uvádí, že boží přítomnost v druhém chrámu již nebyla tak silná jako během existence chrámu prvního. V chrámu také chyběly posvátné předměty (Archa úmluvy, Áronova hůl, mana), které zmizely během zboření prvního chrámu. Oslabení chrámu se odrazilo i na samotné židovské společnosti, v rámci které se prohlubovaly vnitřní spory. Jistého rozmachu se Judsko dočkalo pod vládou Héroda Velikého, který nechal přestavět židovský chrám (známý také jako tzv. Hérodův chrám) a zasloužil se také o výstavbu přístavního města Caesarea, Samaří a Herodionu, kde byla v roce 2007 nalezena také jeho hrobka.
K dobytí druhého chrámu došlo až v roce 70 n. l., kdy se Jeruzaléma zmocnili Římané pod vedením Tita v reakci na revoltu židovských obyvatel Judska. Rok 70 tak znamenal konečný zánik židovského chrámu, který již nikdy nebyl obnoven a po kterém se zachovala pouze tzv. Zeď nářků. Vítězství Tita nad Židy dodnes připomíná Titův oblouk v Římě, na kterém je vyobrazeno římské vojsko slavnostně vynášející z židovského chrámu sedmiramenný zlatý svícen – menoru.
Římané
Revolta proti římské nadvládě vešla ve známost jako tzv. první židovská válka a k jejímu definitivnímu konci došlo dobytím pevnosti Masada u Mrtvého moře, kde se ukrývala poslední skupina revoltujících Židů. Zboření druhého chrámu započalo dodnes trvající období židovského exilu (hebr. galut). Přestože Židům bylo i nadále umožněno obývat Jeruzalém, velká část jich odešla do okolních zemí a Evropy. K finálnímu odchodu Židů došlo za vlády císaře Hadriána, který obnovil město a zavedl zde pohanský kult.
Židé pod vedením Bar Kochby znovu povstali, tentokráte však Římané definitivně zakázali vstup Židům do Jeruzaléma a ze svatého města se tak stalo město pohanské. Ve 4. století pod nadvládou Byzantské říše se město přeměnilo v křesťanské centrum.
Islám a křižácké výpravy
Již krátce po vzniku islámu se muslimská vojska ujala vlády nad Jeruzalémem (638). Podle muslimské ústní tradice právě z Jeruzaléma podnikl prorok Muhammad tzv. isra, tedy noční cestu do nebes, kde se měl setkat se všemi proroky. Na údajném místě, odkud měl Muhammad odletět na okřídleném koni Burákovi, byla již koncem 7. století vystavěna mešita – tzv. Skalní dóm, jenž se stal třetím nejsvětějším místem islámu. Pro Židy se stal příchod islámu dobrou zprávou vzhledem k tomu, že jim byl po více než 400 letech umožněn návrat do Svatého města. Jeruzalém se pod nadvládou muslimů těšil poměrně velké prosperitě.
V roce 1099 se však města opět chopili křesťané a jak muslimská, tak i židovská komunita byly téměř vyvražděny. Muslimové získali město zpět pod svou nadvládu až v roce 1291 pod vedením slavného muslimského vůdce Saladina. Ve znamení bojů se i nadále neslo 13. a 14. století a střídání nadvlády nad Jeruzalémem mezi křesťany a muslimy. Relativního klidu se město dočkalo až s příchodem Osmanů v roce 1517. Město bylo postupně obnovováno a za vlády Sulejmana I. dokonce došlo k výstavbě nových městských hradeb, které dodnes ohraničují tzv. Staré Město.
Mandátní Palestina a vznik Izraele
19. století přineslo do Palestiny vlnu židovských imigrantů, především z Evropy. Rychlý nárůst obyvatelstva zapříčinil přelidnění Starého Města a Jeruzalém se tak postupně začal rozrůstat i mimo městské hradby. První světová válka a rozpad Osmanské říše přivedly Jeruzalém pod britskou mandátní správu.
Ve stejné době také začalo stoupat napětí mezi židovskou a muslimskou komunitou. Židovští sionisté přicházející z východní Evropy obsazovali stále větší území mandátní Palestiny. Spory vyvrcholily v roce 1920 tzv. Jeruzalémským pogromem, během kterého bylo zavražděno několik desítek Židů. Spory dále eskalovaly během 30. a 40. let. Židovské ozbrojené skupiny neútočily jen proti Arabům, ale také proti Britům, kteří i přes válečné pohromy druhé světové války omezovali židovské přistěhovalectví.
V roce 1947 se Britové oficiálně vzdali kontroly nad Palestinou a územní spor začala řešit Společnost národů, která nakonec odhlasovala řešení vzniku dvou samostatných států. 14. května 1948 první izraelský ministerský předseda Ben Gurion vyhlásil samostatný Stát Izrael. Po jeho vyhlášení vypukla mezi Židy a Araby tzv. válka za nezávislost, která ačkoliv přinesla Izraeli značné územní zisky, pro Jeruzalém znamenala rozdělení na dobu dalších dvaceti let.
Znovusjednocený Jeruzalém
Po roce 1948 připadla východní část Jeruzaléma se Starým Městem pod správu Jordánska a západní Jeruzalém byl pod kontrolou Izraele. Mnohé architektonické památky Starého Města a východního Jeruzaléma byly zničeny (především pak židovská část Starého Města a několik desítek synagog). Zároveň byly zničeny i mnohé arabské vesnice, které se nacházely v západní části města. Tato situace trvala až do roku 1967, kdy Izrael zázračně porazil sousedící arabské státy v tzv. šestidenní válce. Izraelcům se podařilo poprvé vniknout do Starého Města a Židé tak opět mohli spatřit Zeď nářků.
Den sjednocení Jeruzaléma se tak každoročně oslavuje a je doprovázen průvody po celém městě a řadou atrakcí jak pro místní, tak i pro turisty. Pokud by někdo plánoval návštěvu Izraele v období května, vřele doporučujeme přijet se podívat do Jeruzaléma právě v tento den (každý rok se oslavuje v jiný květnový den vzhledem k tomu, že se izraelské svátky řídí podle židovského kalendáře). Již v roce 1968 začal Izrael s obnovou židovského Starého Města a výstavbou židovských čtvrtí ve východním Jeruzalémě. Zároveň také započaly archeologické vykopávky v okolí Zdi nářků a Městě Davidově (City of David).
V roce 1980 byl Izraelem oficiálně přijat nový základní zákon (tzv. Jeruzalémský zákon), který uznal sjednocený Jeruzalém za hlavní město Izraele a deklaroval jeho nedělitelnost. Archeologické vykopávky ve Starém Městě dodaly židovskému národu pocit exkluzivního nároku na Svatou zemi. V roce 1996 se v Jeruzalémě uskutečnily velkolepé oslavy k 3000. výročí existence Jeruzaléma jako hlavního města židovského státu. K této příležitosti byl taktéž otevřen tzv. výtah času (The Time Elevator), který návštěvníkům interaktivně přibližuje celou židovskou historii Jeruzaléma. Pro první návštěvníky tak tato atrakce rozhodně může být dobrým začátkem pro seznámení s Jeruzalémem.
Autorkami textu jsou Marie Fritzová a Michaela Ježová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.