Geologie - První turisté a horolezci - Ekologie a životní prostředí - Národní parky
Trocha geologie
Horský pás And se začal formovat v období křídy před 138 až 65 milióny lety, jedná se tedy o poměrně mladé pohoří. Příčinou zdvihu a vrásnění usazených hornin bylo pomalé nasouvání tichomořské Nazca desky pod jihoamerickou pevninskou desku. Patagonské Andy jsou tvořeny žulovými útvary nazývanými batolity, které vznikly protlačením magmatu z hlubin země na zemský povrch. Tzv. patagonský batolit vytváří obrovský řetězec pohoří táhnoucí se v délce víc než 1 000 km od jihu na sever.
Leťte do Patagonie v dobré partě
Zvedání pohoří bylo doprovázeno silnou vulkanickou aktivitou, která byla často náhlá a měla katastrofální vliv pro existující vegetaci na území velké rozlohy. Porosty jehličnatých lesů byly pohřbeny pod silnými vrstvami lávy. Tak vznikly úžasné zkamenělé lesy, které se v některých oblastech dochovaly. Jak se Andy postupně zvedaly, vytvářely bariéru pro vlhkost od Tichého oceánu a území na východ od And se začalo vysušovat. Své současné výšky dosáhly Andy zhruba před dvěma miliony let, nicméně horotvorné procesy zde stále probíhají, což má za následek častá zemětřesení.
Během posledních dvou milionů let byly Andy několikrát zaledněny a získaly tak svoji současnou podobu. Ledovce po sobě zanechaly obrovské množství morén, které byly posléze spláchnuty z hor a uloženy ve stepích. Asi před 14 000 lety skončila poslední zdejší doba ledová, ledovce souvisle pokrývající většinu pohoří ustoupily, došlo k oteplení podnebí a rostliny a živočichové se mohly vrátit na místa, která předtím byla pod ledem. Netrvalo dlouho a volnou cestu měli i první lidé.
První turisté a horolezci
Je celkem pochopitelné, že prvními lidmi, kteří se nadchli pro poznávání zdejších hor, turistiku, treking i horolezectví, byli přistěhovalci z alpských zemí. Zde našli to, co doma zanechali – nádherné horské scenérie. Navíc tu měli příležitosti pro průzkum do té doby neprobádaných míst i pro unikátní horské prvovýstupy. Jedním z prvních a nejvýznamnějších byl italský kněz Alberto de Agostini, který se během první poloviny 20. století podílel na průzkumu a mapování patagonských And, podniknul zde spoustu prvovýstupů a vedl mnohé expedice. Na jeho počest je pojmenováno nemálo míst.
V roce 1931 zde byl založen první turistický klub (Club Andino Bariloche) a po něm začaly vznikat další kluby, které stavěly turistické chaty a hotely, budovaly pěší stezky a popularizovaly turistiku a další s ní spojené aktivity. Velký zájem o turistiku v posledních desetiletích přinesl prosperitu mnoha městům, zejména těm ležícím v blízkosti oblíbených národních parků. Na druhé straně narůstá riziko poškozování přírody vlivem nadměrného počtu návštěvníků.
Ekologie a životní prostředí
Přestože je Patagonie synonymem pro divokou, neporušenou přírodu, ne vše je tak ideální, jak se může zdát, a v mnoha oblastech jsou ekosystémy silně narušovány. Jedním z největších zdejších problémů je kácení a vypalování lesů kvůli tvorbě zemědělské půdy a pastvin, což vážně ohrožuje mnoho druhů živočichů. Dalším nebezpečím pro křehký ekosystém je nekontrolovaná pastva dobytka, někdy dokonce i na území národních parků a rezervací, což způsobuje půdní erozi a snižuje množství dostupné potravy pro divoká zvířata.
Vážným problémem je pytláctví a nelegální zabíjení údajné škodné, zejména pum a lišek. Také zavlečení nepůvodních druhů rostlin či zvířat (např. evropských zajíců a králíků, bobrů) ohrožuje existenci druhů původních. Mezi největší hrozby pro životní prostředí ovšem patří velké průmyslové projekty jako například záměr těžit zlato na úpatí And, který by měl za následek znečištění místních toků, nebo necitlivé stavby vodních elektráren.
Národní parky Patagonie
V Chile i v Argentině existuje dobře organizovaný systém národních parků a též množství národních rezervací. Prvním národním parkem na území Patagonie se v roce 1922 stal argentinský Parque Nacional Nahuel Huapi. Od té doby zde vzniklo mnoho desítek dalších národních parků a rezervací, které dohromady zabírají území o rozloze větší než 100 000 km2. Rostoucím trendem jsou i soukromé národní parky a rezervace, které nejsou spravované státem, ale jednotlivci či soukromými organizacemi.
Mezi největší chráněná území patří v Chile Parque Nacional Bernardo O´Higgins (26 000 km2) a Parque Nacional Alberto de Agostini (22 000 km2) a v Argentině Parque Nacional Los Glaciares (4 500 km2). Některé parky jsou lehce přístupné a s dobrou infrastrukturou, jiné jsou přístupné velmi obtížně (např. jen lodí či letecky), bez minimální infrastruktury a s velmi náročným terénem.
Chráněná území v Chile jsou spravována organizací Conaf (Corporación Nacional Forestal), území v Argentině spravuje APN (Administración de Parques Nacionales). Obě organizace provozují informační centra, kde poskytují informace o místě, trasách, počasí atd. Do některých národních parků se platí vstupné (cizinci platí vždy výrazně více než místní občané), do jiných nikoliv.
Ve většině parků se smí tábořit pouze na vyhrazených tábořištích, která bývají placená i neplacená, a chodit lze jen po vyznačených trasách. Zakládání táborových ohňů je přísně zakázáno z důvodu nebezpečí požáru. Do některých míst národních parků je vstup veřejnosti přísně zakázán nebo povolen pouze s povolením Conafu či APN a s doprovodem místního strážce.
Autorkou textu je Hana Tomsová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.