Pro podrobnější historii Litvy zasazenou do souvislosti s ostatními pobaltskými zeměmi si přečtěte historii Pobaltí.
Středověk
V 9. století osídlily území Litvy baltské kmeny. Od 13. století byla Litva ohrožována územní rozpínavostí svého bezprostředního souseda, Řádu německých rytířů. Hlavním městem se stal Vilnius. V roce 1385 v Krevu uzavřel litevský kníže Jagello s Polskem smlouvu o personální unii, v roce 1386 se dal pokřtít, oženil se s dědičkou polského trůnu a téhož roku nastoupil na polský trůn jako Vladislav II. Roku 1410 byli křižáci poraženi spojenými litevskými a polskými vojsky v bitvě u Grunwaldu.
Novověk
V období livonských válek byla v roce 1569 uzavřena lublinská unie, čímž byl dovršen vývoj společného polsko-litevského státu. Litva si nadále zachovávala určitý stupeň samostatnosti, docházelo ale k postupné polonizaci šlechty. Při třetím dělení Polska v roce 1795 byla Litva připojena k Rusku.
Cesta k nezávislosti
Nová etapa boje za nezávislost začala v prosinci 1905, kdy byl vznesen požadavek autonomie v rámci ruské říše. V průběhu první světové války byla Litva od roku 1915 okupována německou armádou. 16. února 1918 Litevská rada (taryba) vyhlásila nezávislost státu. V listopadu 1918 byla vytvořena první vláda nezávislé Litvy, v jejímž čele stál Augustinas Voldemaros. O měsíc později vznikla dělnicko-rolnická vláda a Litvu obsadila sovětská vojska.
Po polsko-sovětské válce v srpnu 1919 sovětská vojska Litvu opustila. V dubnu 1920 se konaly volby do ústavodárného shromáždění. Sovětská vláda uznala nezávislost Litvy smlouvou mezi Litvou a RSFSR z července 1920.
Sovětská a nacistická okupace
SSSR i Německo se nadále snažily o získání pobaltských republik, které měly klíčový význam pro obě velmoci. Zásadní význam pro další vývoj Litvy mělo podepsání sovětsko-německé smlouvy o neútočení z roku 1939, v níž se podle tajného dodatku z 28. září dostala do sféry vlivu Sovětského svazu. Celé území Litvy bylo v průběhu osmi měsíců obsazeno sovětskými vojsky. Dne 17. června 1940 byla ustavena „lidová vláda“ a 27. července 1940 byla vyhlášena Litevská sovětská socialistická republika, která byla v srpnu připojena k SSSR.
V průběhu jednoho roku bylo na 5 000 litevských občanů popraveno a asi čtyřicet pět tisíc deportováno na Sibiř. 22. června 1941, v den napadení Sovětského svazu Německem, vypuklo v několika litevských městech za německé podpory povstání a sovětské jednotky se z území Litvy stáhly. Po krátkém období nezávislosti, trvajícím asi měsíc, byla Litva v letech 1941 až 1945 okupována nacistickými vojsky. Za okupace zahynulo asi 370 000 obyvatel a byli vyvražděni téměř všichni Židé.
Sovětský svaz
Po osvobození v lednu 1945 byla Litva znovu obsazena sovětskou armádou, asi 80 000 Litevců uteklo na západ, 205 000 lidí bylo odvlečeno na Sibiř. V Litvě vypukla partyzánská válka proti sovětské okupaci trvající do roku 1953. Litva se však nadále rozvíjela v rámci Sovětského svazu. Významné nepokoje namířené proti sovětské okupaci roku 1972 byly vojensky potlačeny.
Boj za obnovení nezávislosti
V rámci procesu perestrojky (přestavby) v Sovětském svazu vzniklo v říjnu 1988 Litevské hnutí za přestavbu (Sajudis), které sehrálo rozhodující úlohu při znovuzískání nezávislosti Litvy. 1. ledna 1990 vstoupil v platnost zákon o hospodářské samostatnosti pobaltských republik, v únoru 1990 se v Litvě konaly první svobodné volby do Nejvyššího sovětu, ve kterých zvítězilo hnutí Sajudis. Následovala změna názvu státu a parlamentu a 11. března 1990 vyhlásila Nejvyšší rada Litevské republiky obnovenou nezávislost.
Předsedou Nejvyšší rady byl zvolen Vytautas Landsbergis. Sovětská vláda s tímto postupem nesouhlasila a prohlásila, že proces získání nezávislosti musí být v souladu se zákony SSSR. Koncem března 1990 obsadili sovětští výsadkáři budovu ÚV KS Litvy (už před tím odloučené od KSSS), přepadli nemocnice ve Vilniusu a v Kaunasu. Sovětská vláda naléhala na odstoupení od vyhlášení nezávislosti a 18. dubna 1990 vyhlásila hospodářskou blokádu Litvy.
Byly zastaveny dodávky ropy, uhlí a dalších surovin a průmyslových výrobků. Blokáda, trvající do 2. července 1990, byla neúčinná. Posledním pokusem, jak zabránit samostatnosti Litvy, bylo ustanovení promoskevského Výboru národní spásy v lednu 1991, který vyhlásil převzetí moci v zemi. Sovětské jednotky obsadily budovy rozhlasu a televize ve Vilniusu, při srážkách zahynulo třináct Litevců. Zdvihla se vlna protestů.
Nejvyšší rada postavila Výbor národní spásy mimo zákon a 9. února se uskutečnilo referendum o budoucnosti litevského státu. 90,5 % oprávněných voličů hlasovalo pro nezávislý stát. Dne 11. února 1991 schválila Nejvyšší rada ústavní zákon. Skutečně nezávislým státem se Litva stala až tehdy, když ji po srpnovém pokusu o puč v SSSR v září 1991 uznal Sovětský svaz.
Nezávislá Litva
V roce 2004 vstoupila Litva jak do NATO, tak do Evropské Unie a v roce 2015 se stala součástí eurozóny.
Autorem textu je Petr Želiezko, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena. Případné připomínky můžete zaslat na e-mail petr@mundo.cz.