Yanar Dağ

Na některých místech Apšeronského poloostrova unikají ze země plyny na bázi uhlovodíků, především metanu. Tyto plyny vyplňují dutiny v zemské kůře naplněné ropou. Za určitých geologických podmínek vznikne v těchto dutinách přetlak a plyny jsou puklinami v zemi vypuzovány na povrch. Pokud jsou pak nějakým způsobem zapáleny, hoří na daném místě zdánlivě věčný plamen. K zapálení může dojít samovolně, například pomocí blesku, nebo za pomoci člověka. O hořící hoře na Apšeronském poloostrově vypráví již Marco Polo v cestopise ze 13. století. Jedná se však o jinou lokalitu, než je místo, kde plameny hoří v současné době. Současnou lokalitu poblíž městečka Mәhәmәdli objevil v padesátých letech 20. století neznámý pastevec, který zde nedopatřením odhodil hořící cigaretu. Později se působením tepla sesunul okolní jílovitý svah a odhalil tak další pukliny s unikajícím hořícím plynem. V současnosti se jedná o nejvydatnější lokalitu podobného typu na světě, další podobné se nacházejí například v Turecku v národním parku Olympos nebo v Rumunsku poblíž města Buzău.