Státní hymnou Ukrajiny je píseň zvaná Šče ne Vmerla Ukrajina, i Slava, i Volja (Ještě nezemřela Ukrajina, ani její sláva, ani její svoboda). Zkráceně se jí říká pouze Šče ne Vmerla Ukrajina. Slova jsou trochu pozměněnou první slokou z vlastenecké básně etnografa Pavla Čubynského z roku 1862. V době jejího vzniku byla dnešní Ukrajina součástí carského Ruska, a protože Čubynského báseň povzbuzovala národní cítění Ukrajinců, byl autor vládou za „negativní ovlivňování obyčejných lidí“ poslán do vyhnanství na Dálný východ, do oblasti Archangelsku. Hudbu na tato slova napsal v roce 1863 řecko-katolický kněz a skladatel Michail Verbickij. Poprvé se píseň veřejně zpívala v rámci představení ukrajinského divadla ve Lvově v roce 1864.
Historie
Píseň se na území Ukrajiny po svém vzniku velmi rychle rozšířila a získala velkou popularitu. Právě v letech 1863-64 proběhlo na území někdejšího polsko-litevského státu, v němž dříve žili i Ukrajinci a jehož území bylo nyní okupované Ruskem, tzv. lednové povstání. Povstalci přijali vlasteneckou píseň za svou, povstání ale bylo vládou potlačeno.
Oficiální státní hymnou se Šče ne Vmerla Ukrajina stala teprve v roce 1917, kdy byla po revoluci v Rusku, která svrhla cara, vyhlášena nezávislá Ukrajinská republika. Ani tehdy však nebyla přijata zákonem jako jediná státní hymna, užívalo se více písní. Republika navíc existovala jen do konce roku 1921, kdy byla Ukrajina začleněna do Sovětského svazu a bolševici poté tuto hymnu okamžitě zakázali.
Po rozpadu Sovětského svazu se Ukrajinci ke své staré hymně vrátili. V lednu roku 1992 schválil ukrajinský parlament hudbu, ale text k hymně schválili poslanci až mnohem později, v roce 2003. Velkou popularitu získala hymna znovu především během protirežimních protestů, tj. během Oranžové revoluce v roce 2004 a poté během tzv. Euromajdanu v roce 2013. V prvních týdnech Euromajdanu dokonce zpívali demonstranti hymnu každou hodinu (pod vedením zpěvačky Ruslany).
Text hymny
Ještě neumřela Ukrajiny ani sláva, ani svoboda,
ještě se na nás, bratři Ukrajinci, osud usměje.
Zhynou nepřátelé naši jako rosa na slunci,
začneme konečně vládnout v naší zemi.
Duši, tělo obětujeme za naši svobodu,
ukážeme, že jsme, bratři, z kozáckého rodu.
Povstaňme bratří v boj krvavý od Sanu k Donu,
v domovině otců nenecháme nikoho vládnout.
Černé moře se usměje, děd Dnipro zaraduje,
v naší Ukrajině se osud změní.
Duši, tělo...
Práce rukou a upřímné nadšení doplní svoje
a svobody píseň bouřlivá se po kraji rozlehne,
za Karpaty se odrazí a po stepích zahřmí,
sláva Ukrajiny stane mezi národy.
Duši, tělo...
Autorem textu je Petr Želiezko, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena. Případné připomínky můžete zaslat na e-mail petr@mundo.cz.