Ruská státní hymna nese oficiální název Státní hymna Ruské federace. Byla přijata v prosinci 2000, krátce po nástupu ruského prezidenta Vladimira Putina do úřadu. Hymna nebyla nová, nýbrž staronová – Rusko se v tomto roce vrátilo k hudbě hymny z časů Sovětského svazu, byla však změněna slova hymny.
Hudba
Hudbu k dnešní ruské hymně napsal Alexandr Alexandrov, mj. zakladatel armádního pěveckého sboru Alexandrovců. Poprvé byla píseň použita v roce 1939 jako hymna bolševické strany. V roce 1944 se stala hymnou Sovětského svazu, když nahradila do té doby používanou Internacionálu. Vybral ji osobně Stalin.
Slova
Slova původní sovětské hymny opěvovala především vítězství nad hitlerovským Německem za druhé světové války (Rusy označované za Velkou vlasteneckou válku) a zahrnovala i větu o Stalinovi. Slova napsal Sergej Michalkov, kterého tím pověřil Stalin v roce 1942, když mu bylo 29 let. Spolu s ním se na textu podílel také arménský básník Gabriel El-Registan. Po Stalinově smrti byl zahájen proces destalinizace, proto se slova hymny už nehodila, a tak se od roku 1956 používala hymna zcela beze slov. V roce 1970 napsal Sergej Michalkov nová slova, která se již vůbec nezmiňovala o Stalinovi. Oficiálně byla nová slova přijata až v roce 1977.
Když se Vladimír Putin v roce 2000 rozhodl vrátit k sovětské hymně, ale zároveň změnit její slova, znovu byl osloven Sergej Michalkov. V tu dobu bylo Michalkovovi, známému také jako otci slavného režiséra Nikity Michalkova, už 87 let a dávno byl v důchodu. Přesto se znovu chopil pera a slova ke staronové ruské hymně přepsal. Ve svých 90 letech dostal Michalkov od Putina státní vyznamenání, zemřel v roce 2009 ve věku 96 let a byl pohřben na Novoděvičím hřbitově.
Historie
V časech carského Ruska se jako národní hymna používalo postupně několik patriotických písní, které opěvovaly vlast, cara a pravoslavné náboženství. Až do roku 1917 se používala píseň Bože, ochraňuj cara! (rusky Боже, Царя храни!). Po únorové revoluci (únor 1917) se hymnou krátce stala Dělnická Marseillaisa, která vycházela z francouzské hymny, ale měla ruská slova. Rok po Velké říjnové revoluci z roku 1917 byla zvolena hymnou Internacionála, hymna mezinárodního revolučního socialistického hnutí.
V roce 1944 přijal Sovětský svaz na Stalinovo přání zmíněnou hymnu, jejíž hudba se používá i dnes – hlavně proto, že za války bylo potřeba podpořit vlastenecké cítění ryze ruskou písní. Když se Sovětský svaz v roce 1990 rozpadl, Ruská federace hledala novou hymnu, která by symbolizovala rozchod se sovětskou minulostí. Zvítězila klavírní skladba beze slov od Michaila Glinky, otce ruské klasické hudby, který žil v první polovině 19. století. Jmenovala se Patriotická píseň (Патриоти́ческая пе́сня) a v platnosti zůstala deset let. Mnoho Rusů si na ni nikdy nezvyklo, sportovci si stěžovali, že v nich neprobouzí dostatečné vlastenecké zanícení, zvlášť když neměla žádná slova. Návrat k sovětské hymně silně prosazovali komunisté a přiklonil se k němu i nový prezident Vladimír Putin, byť s novými slovy. Mnozí, včetně Putinova předchůdce Borise Jelcina, naopak Patriotickou píseň obhajovali a návrat k sovětskému dědictví jim velmi vadil, protože byl symbolem odmítnutí některých postkomunistických reforem. Státní duma nakonec Putinův návrh drtivou většinou schválila.
Když Boris Jelcin v roce 2007 zemřel, byl pohřben na Novoděvičím hřbitově a protože se jednalo o oficiální státní pohřeb, zazněla na něm paradoxně právě staronová ruská hymna, proti které tolik brojil. Podle průzkumů veřejného mínění stále není dnešní hymna veřejností jednotně přijímána, někteří se s ní neidentifikují nebo neznají její slova.
Slova hymny (český překlad)
Rusko – náš posvátný stát,
Rusko – naše milovaná země.
Ohromná vůle, veliká sláva –
To je tvůj věčný odkaz!
Sláva tobě, Vlasti naše svobodná,
Letitý svazek bratrských národů,
Národní moudrost daná nám předky!
Sláva tobě, země! Jsme na tebe hrdí!
Od jižních moří až do polárních krajin
Táhnou se naše lesy a pole
Jediná jsi na světě! Jsi jedinečná –
Bohem chráněná rodná země!
Sláva tobě, Vlasti naše svobodná…
Veliký prostor pro sny i život
Otevírají nám budoucí léta.
Sílu nám dává věrnost Vlasti.
Tak bylo, tak je a navždy bude.
Sláva tobě, Vlasti naše svobodná…
Autorem textu je Petr Želiezko, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena. Případné připomínky můžete zaslat na e-mail petr@mundo.cz.