Město Zanzibar (nazývané někdy Zanzibar Town, Zanzibar City) je hlavním městem ostrova Unguja, který je největší v souostroví Zanzibar. Má více než 200 tisíc obyvatel a jeho historické jádro známé jako Stone Town (Kamenné město) bylo v roce 2000 zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Právě sem připlouvají trajekty z Dar es Salaamu a cca 7 km od centra leží také mezinárodní letiště (Zanzibar International Airport).
Vedle krásných písčitých pláží je staré město Zanzibaru největším lákadlem ostrova Unguja. Jedinečné je především spojením několika kultur, protože zde v minulosti žili a do určité míry stále žijí vedle černých Afričanů i Arabové, Indové a Evropané. Také architektura a kuchyně odráží vliv někdejší vlády ománských sultánů i Britů. Problémem architektury Zanzibaru je naléhavá potřeba rekonstrukce mnoha staveb, která je o to naléhavější kvůli použitému stavebnímu materiálu, drolivému korálovému kameni. Částečná zanedbanost budov však může být pro romantického turistu i magnetem.
Praktické informace
Protože společnost na Zanzibaru je především muslimská, tedy konzervativní, měli byste při návštěvě respektovat místní zvyky a oblékat se tak, abyste měli zakrytá kolena a ramena. Nepříjemnou stránkou návštěvy města mohou být nejrůznější naháněči, kteří se vám snaží nabízet ubytování i výlety s místními CK, od nichž mají provize, nebo se vám nabízí jako průvodci. Setkáte se s nimi např. hned v přístavu po připlutí trajektem. Říká se jim tu papasi (klíšťata). Nejlepší je zdvořilé, nicméně jednoznačné odmítnutí.
Historie Zanzibaru
Velká část budov v zanzibarském starém městě je sice stará maximálně 150 let, ale historie města je přece jen starší. Ve středověku začali na ostrov Unguja přicházet obchodníci z Persie, jejichž kultura získala název Shirazi podle města Shiraz v Persii (Íránu). Od 12. do 15. století už ostrov udržoval obchodní styky s Arábií a Persií. V roce 1503 dobyli ostrov Portugalci a postavili tu první pevnost.
V roce 1698 byli Portugalci vyhnáni ománským sultánem a tehdy zde poprvé vzniklo město. Aby se ubránili odvetě ze strany Portugalců, postavili záhy (1701) arabští vládci pevnost, která stojí ve městě Zanzibar dodnes. Zlaté časy za vlády sultánů z Ománu přišly v 19. století, kdy došlo k nebývalému rozkvětu obchodu. Bohužel hlavními obchodními artikly, které přinášely obrovské zisky, byla slonovina a především otroci z kontinentální černé Afriky. Výnosné byly i rozsáhlé hřebíčkové plantáže.
V roce 1840 dokonce ománský sultán přenesl svoje sídlo z Maskatu na Arabském poloostrově do Zanzibaru. Ve městě se soustředilo ročně až 60 tisíc otroků, kteří byli prodáváni do Arábie, Indie či francouzských kolonií v Indickém oceánu. Daně z každého prodaného otroka umožnily bouřlivý stavební rozvoj, který vyvrcholil za vlády sultána Barghaše (1870-88). To už byl Zanzibar samostatným státem, k odluce od Ománu došlo v roce 1861. Barghaš stavěl monumentální paláce a městské domy, a to i přesto, že pod vzrůstajícím tlakem britských válečných lodí byl v roce 1873 obchod s otroky zakázán.
Velká Británie, nejmocnější koloniální říše té doby, nakonec získala pod svoji kontrolu i Zanzibar, který se v roce 1890 stal britským protektorátem. U moci zůstal formálně stále sultán. Bouřlivý rozvoj se prakticky zastavil. V roce 1896 vzplanul spor o nástupnictví na trůn mezi kandidátem podporovaným Brity a jeho protivníkem. Britové prosadili svou s pomocí bombardování města z moře. Povstalci se vzdali během 45 minut, což dalo této válce přízvisko „nejkratší válka v historii“.
Nezávislost získal Zanzibar v prosinci 1963 a v lednu 1964 následovala krvavá revoluce, během níž byl svržen sultán a byly povražděny tisíce Indů a Arabů, takže další tisíce jich potom z ostrova utekly. K moci se dostala socialistická strana Afro-Shirazi. V dubnu 1964 bylo schváleno sjednocení Zanzibaru s Tanganikou a vznikla Tanzanie. Ne zcela ideální vztahy obou částí nového státu dokumentuje fakt, že po připlutí na Zanzibar se v přístavu můžete setkat s pasovou kontrolou a vyplňováním imigračních kartiček…
Architektura Zanzibaru (Kamenné město)
Zanzibarské staré město je natolik spletitou sítí uliček, že je snadné se v něm ztratit. Není to ale nic nepříjemného, protože jeho atmosféra je neopakovatelná. Většina uliček je příliš úzkých pro auta, takže je město přeplněné koly a motorkami. Název je odvozen od všudypřítomného stavebního materiálu, korálového kamene (nejedná se o korály z moře, ale o kámen těžený ve vnitrozemí ostrova). Zdejší architektura mísí africké, arabské, perské, indické a evropské vlivy. K domům často přiléhá baraza, kamenná lavice, u níž se lidé setkávají a tráví čas.
Nejvýraznějšími architektonickými prvky jsou ale dřevěné zanzibarské dveře, lépe řečeno bohatě zdobené vyřezávané vstupy do domů, kterých je tu na 500. Dveře jsou často starší než domy, do nichž tvoří vstup, byly totiž vybudovány z kvalitního dřeva odolného proti termitům, vodě a jinému poškození. Používalo se většinou místní dřevo z chlebovníku či durianu, případně teakové a sezamové dřevo z Indie.
V Kamenném městě najdete dva typy dveří – starší arabské (ománské) obdélníkového tvaru a novější indické s kulatou horní částí a bohatými květinovými motivy. Vyřezávané motivy na dveřích jsou často islámské, jde např. o citáty z Koránu. Mezi symboly se ale objevují také ryby (symbol plodnosti), řetězy či lana (bezpečí a ochrana proti zlu), kouř kadidla (symbol modliteb), lotosový květ (v Indii symbol životní síly, věčnosti a čistoty), květinové motivy (božská přítomnost), datlová palma (symbolizuje prosperitu). Zanzibarské dveře bývají často pobity mosaznými cvočky, což je zvyk pocházející z Indie, kde toto zdobení původně sloužilo k ochraně před rozzuřenými slony.
Zanzibar – zajímavosti a památky
Kamenné město
Dům zázraků (Beit-al-Ajaib) – je pravděpodobně největší dominantou starého města. Palác stojí na nábřeží od roku 1883, kdy jej nechal postavit sultán Barghaš. Jeho jméno nebylo v místních poměrech nikterak nadsazené, protože Dům zázraků byl tehdy nejvyšší budovou východní Afriky a také první budovou na Zanzibaru, která byla vybavená elektrickým proudem, výtahem a tekoucí vodou. Sultán ho nechal postavit jako ceremoniální palác, po poškození bombardováním za kratičké anglo-zanzibarské války v roce 1896 byl obnoven, na čas byl i rezidencí sultána a po revoluci sídlem politické strany Afro-Shirazi.
Dnes je uvnitř Domu zázraků Národní muzeum historie a kultury, které má docela zajímavou expozici s popisky i v angličtině a které stojí za návštěvu. V atriu narazíte na tradiční zanzibarskou plachetnici („mtepe“) z 30. let 20. století. Expozice mapují např. stavbu lodí, mořeplavbu a námořní obchod, tradiční léčitelství, svahilskou hudbu, výrobu potištěných bavlněných šátků kanga atd. Před vstupem do muzea jsou umístěna dvě portugalská děla z 16. století ukořistěná Peršany.
Ománská pevnost (Ngome Kongwe) – je tvořená masivními zdmi z korálového kamene. Malé nádvoří uvnitř slouží k pořádání koncertů a představení, je tu také restaurace. Pevnost byla postavena ihned poté, co Ománci vyhnali ze Zanzibaru Portugalce (1698), dokončena byla už v roce 1701. Vojenský význam ale téměř neměla, postupně sloužila jako vězení a popraviště, tržiště, celnice, depo pro železnici a dokonce i jako tenisový klub.
Forodhani Gardens – malý park rozkládající se naproti pevnosti podél moře. Název „forodhani“ znamená překladiště, což odkazuje na obchod s otroky, kteří tu byli drženi, než pokračovali na místo určení. Večer (po setmění) ožívá park místními trhy, které nabízejí tolik dobrot, až z toho oči přecházejí. Turista tu může za solidní ceny ochutnat především grilované ryby a plody moře, jako např. barakuda, žralok, tuňák, makrela královská („king fish“), humr, krevety, mušle, chobotnice či kalamáry.
V dalších stáncích můžete koupit tzv. „Zanzibar pizza“, jejímž základem je čapátí a vejce, náplň si můžete vybrat z několika slaných i sladkých variant. Neméně dobrá je původem indická samosa, kořeněná brambora, falafel, maniok s chilli, chlebovník a různé druhy ovoce. To vše můžete zapít vynikající džusem z cukrové třtiny dochuceným limetkou a zázvorem.
Palácové muzeum (Beit el-Sahel) – je umístěno v někdejší rezidenci zanzibarských sultánů (sídlili tu v letech 1911-64) a věnuje se historii i každodennímu životu vládců souostroví. Samotná budova zde stojí od konce 19. století.
Velký strom – obrovský banyán, který je populárním místem setkávání. Zasadil ho v roce 1911 sám sultán. Zde také seženete lodní výlety nabízené místními.
Stará výdejna léků – jedna z nejkrásnějších budov ve městě nádherně zrestaurovaná v 90. letech. Nechal ji postavit bohatý obchodník za pomoci řemeslníků z Indie z korálového kamene a z vápence. Stavební materiál je tedy tradiční zanzibarský, ale vyřezávané balkony a barevné sklo prozrazují vliv Indie, štuková výzdoba zase Evropy.
Anglikánská katedrála – stojí na místě někdejšího trhu s otroky (byl sem přesunut z náměstí Kelele). Její základní kámen byl položen v roce 1873, tedy ve stejném roce, kdy byl zakázán obchod s otroky. Oltář stojí symbolicky přesně na místě, kde byl sloup, k němuž byli otroci připoutáni a kde byli bičováni. V katedrále je také uložen kříž, který připomíná uložení srdce cestovatele Davida Livingstona pohřbené v Zambii na místě jeho skonu pod stromem.
Otroctví připomínají nedaleké malé cely, které jsou „vybaveny“ jen malým otvorem. V každé z nich muselo vydržet najednou až 75 otroků, takže nemohli ani vzpřímeně stát. Cely jsou dnes součástí St. Monica´s Guest House. Před katedrálou stojí i památník otroctví s několika postavami spojenými řetězem.
Centrální tržiště (Darajani Market) – rušné a hlučné tržiště, na kterém koupíte vše od potravin až po mobilní telefony.
Katolická katedrála sv. Josefa – byla postavena koncem 19. století francouzskými misionáři. V úzkých uličkách se sice těžko hledá, ale její dvě věže jsou vidět už z trajektu při připlutí do Zanzibaru po moři.
Perské lázně Hamamni – první veřejné lázně na Zanzibaru postavené sultánem Barghašem v 70. letech 19. století. Dovnitř se dostanete, pokud seženete správce v protějším domě. Už od 20. let jsou lázně nefunkční.
Mešity – jsou velmi nenápadné a pro nemuslimy také nepřístupné. Ve starém městě jsou jich desítky.
Creek Road – ulice, která odděluje Stone Town od chudé, lidnaté a turisty opomíjené části města zvané Ng´ambo („na druhé straně“). Darajani Creek byl potok, který obě části rozděloval, na jeho místě dnes prochází tato ulice. Britové část potoka vysušili, aby získali pozemky pro hřiště.
Shangani
Nejzápadnější výběžek města se podstatně liší od křivolakých nepřehledných uliček Kamenného města. Je to čtvrť, kterou sultán vyhradil pro stavbu velvyslanectví a konzulátů západních zemí, za vlády Britů se stala administrativním centrem a také rezidenční oblastí Evropanů. Dnes je tu řada dobrých hotelů a restaurací.
Při procházce čtvrtí narazíte na náměstí Kelele Square, které bývalo trhem s otroky, architektonicky zajímavou budovu pošty Shangani z roku 1906, dům „nejslavnějšího“ místního otrokáře Tippu Tipa nebo Africa House Hotel (někdejší exkluzivní anglický klub).
Mimo centrum
Livingstone House – dvoupatrový dům postavený v roce 1860 sloužil jako místo pobytu mnoha misionářů a cestovatelů. V letech 1865-66 tu trávil čas i slavný David Livingstone. Dnes je budova sídlem Zanzibar Tourist Corporation.