Geologický zlom dlouhý celých 6 000 km se táhne od Sýrie a Libanonu a mj. přes Mrtvé moře v Izraeli a Rudé moře pokračuje do Afriky, kde končí u pramenů řeky Zambezi v Mosambiku. Tento geografický úkaz ve skutečnosti zahrnuje několik oddělených jevů, přesto se stále používá souhrnné označení Velká příkopová propadlina, které vymyslel britský badatel John Walter Gregory koncem 19. století. Část procházející východní Afrikou se nazývá Východoafrický rift.
Příčinou vzniku riftu je postupné rozdělování africké desky na dvě části, které probíhá už 20 až 30 milionů let a v budoucnosti se zde Afrika rozdělí na dvě části. Vznikající tektonické desky se jmenují Núbijská a Somálská. Celá oblast je seismicky a vulkanicky aktivní. Lidé žijící v oblasti propadliny tedy často zažívají zemětřesení, jedinou aktivní sopkou je dnes ale už jen Ol Doinyo Lengai (Hora bohů), která vypouští do vzduchu uhličitan vápenatý a je příčinou zásadité vody v okolí. Stojí tu ale i řada vyhaslých sopek v čele s Kilimandžárem a Mount Meru. Dalším důsledkem vzniku riftu (příkopové propadliny) jsou velká africká jezera jako Viktoriino jezero (Ukerewe), Tanganika, Malawi a další. Jsou mnohdy velmi hluboká a jejich dno je často hluboko pod mořem.
Obrovský tektonický zlom má nejdramatičtější podobu právě v Tanzanii, údolí je zde až 70 km široké a okolní svahy nad údolím jsou vysoké místy až 1 000 m. Navíc se v Tanzanii propadlina dělí na dvě větve – západní je tvořená mj. jezerem Tanganika, ve východní Velké příkopové propadlině najdeme mnohem menší vodní plochy: sodné jezero Natron a jezera Manyara a Eyasi. Rychle erodující hory v této oblasti zaplnily údolí sedimenty, které byly příhodné pro zachování fosílií včetně kostí předchůdců člověka. Proto je propadlina i místem objevení mnoha fascinujících antropologických nálezů.