Sloviňský národní park

Sloviňský národní park o rozloze 186 km² tvoří 33 km široký pobřežní pás mezi městem Łeba a vesnicí Rowy. Jeho velkou část pokrývá vodní plocha dvou velkých jezer, Łebsko (71 km², 3. největší v Polsku) a Gardno. Mělké laguny, které písek oddělil od moře, jsou při bouřích pravidelně syceny slanou vodou. Zarostlé bažinaté břehy tvoří ideální úkryt pro ptáky, kterých tu sídlí na 250 druhů, např. orel mořský, jeřáb, čáp černý a racek – symbol parku. Zdejší biosférická rezervace je zapsaná na Seznam světového dědictví UNESCO. Další rozmanité biotopy plné chráněných druhů představují rašeliniště, borové lesy, louky, říčky i původní prales. Nejpůsobivější částí Sloviňského národního parku je cca 5 km dlouhý písečný hřeben mezi jezerem Łebsko a Baltským mořem. Nejvyšší duna, 40 m vysoká Łącka góra, se vlivem větru ročně posune o 3,5 až 10 m. Zajímavým prvkem pouštní krajiny jsou zbytky tisíce let starých dubů – erozí obroušené větve a kmeny vykukující z písku. Svůj název získal park podle starého slovanského kmene Sloviňců, který si uchoval své tradice navzdory germánskému vlivu až do konce 19. století. Za druhé světové války zde probíhal výcvik německé armády a vývoj balistických raket.