Lahemaa (v překladu „země zálivů“) je nejrozsáhlejší národní park Estonska, který se rozkládá jen 70 kilometrů na severovýchod od Tallinnu na členitém pobřeží Baltského moře (resp. Finského zálivu) s mnoha poloostrovy a zálivy. Tvoří ho borové a smrkové lesy, řeky, jezera a bažiny.
Geologicky leží park na vápencové náhorní plošině. Typickým úkazem jsou zde (stejně jako v jiných částech Estonska) kamenná pole, tzv. „bludné kameny“. Tyto obří balvany sem byly zaneseny ze Skandinávie díky činnosti ledovce před zhruba 12 tisíci lety. Dalším typickým prvkem zdejší krajiny jsou tzv. alvary, vápencové plošiny s tenkou nebo zcela chybějící vrstvou svrchní půdy. Jejich povrch je kamenitý, případně jen s řídkou travnatou vegetací, mechy a lišejníky (stejným typem krajiny je mj. také irský The Burren).
K zástupcům bohaté fauny parku patří mj. bobr, medvěd, vlk, rys, norek, divoké prase nebo los, není však běžné tyto druhy ve volné přírodě spatřit. Četnější jsou srnky, zajíci, kuny a lišky. Žije tu také létající veverka – poletuška. Z mnoha druhů ptáků lze jmenovat labutě, čápy černé i bílé, divoké husy, potáplice nebo jeřáby, v místních řekách se třou lososi a pstruzi.
Historie
Když byl park v roce 1971 založen, byl vůbec prvním národním parkem na území Sovětského svazu. I když chráněná území existovala v SSSR i dříve, na zřizování národních parků se dlouho pohlíželo jako na zbytečné podporování nacionalistického cítění v jednotlivých částech tehdejší federace. Nakonec se povedlo zřízení národního parku prosadit, mj. s pomocí argumentace o údajném Leninově dekretu, v němž schvaloval tento způsob ochrany přírody (v Lotyšsku pak vznikl první národní park v roce 1973, v Litvě 1974 a v Rusku až v roce 1983).
Turistika
Značené trasy uvnitř parku nabízejí ideální příležitosti k turistice a cyklistice. Terén je převážně rovinatý (nejvyšší bod parku má jen 115 metrů). K nejznámějším patří 3,5kilometrová stezka rašeliništěm Viru (Viru Raba), kde jsou k vidění masožravé rostliny – rosnatky. Asi v polovině trasy je vyhlídková věž, která nabízí pěkný výhled do krajiny.
Käsmu
Käsmu je rybářská vesnice tvořená shlukem tradičních nízkých domů, jejíž název znamená v překladu „kapitánská vesnice“. V roce 1884 tu byla založena Námořní akademie a ve dvacátých letech 20. století tu kotvila třetina lodí registrovaných na území Estonska a bydleli tu kapitáni zámořských lodí. Když se začaly prosazovat lodě s hlubokým ponorem, význam přístavu v Käsmu poklesl. Od konce druhé světové války až do roku 1991 bylo celé pobřeží přísně vojensky kontrolovanou hranicí. Dvoumetrový plot z ostnatého drátu bránil obyvatelům vstoupit na pláž. Teprve po obnovení nezávislosti Estonska v roce 1991 směli zdejší rybáři vyrazit na moře.
V bývalých kasárnách sovětské pobřežní hlídky v Käsmu dnes sídlí Námořní muzeum, kde najdeme fotografie a předměty dokumentující historii obce a také staré košíky.
Na severním okraji Käsmu začíná stezka pro pěší vedoucí k bludným kamenům na pobřeží.