Pohřebiště mirila je místem posledního odpočinku duše zemřelého v horách Velebitu. Tento obyčej pochází z předkřesťanské, pohanské doby, kdy se místní obyvatelstvo živilo zejména pastevectvím a hnalo svá stáda ovcí do rozlehlých částí nehostinného vápencového pohoří, kde lidé pěstovali nenáročné plodiny pro svou obživu. Jakmile některý člen rodiny nebo známý v horách zemřel, následovaly klasické pohřební rituály. Tělo však bylo naloženo na máry, které se mimochodem za celou cestu nesmělo položit na zem, a v půli cesty k vesnici vzdálené i několik kilometrů bylo tzv. změřeno (mirilo znamená míra). Byla zjištěna délka postavy zemřelého, která byla v terénu označena dvěma kolmými skalními bloky, jedním u hlavy a jedním u nohou. Teprve když byla duše pochována, mohlo se pokračovat s tělem dále k hřbitovu dole ve vesnici. Hrob duše nebožtíka byl následně ještě upraven a pozůstalí jej navštěvovali častěji než samotný hrob, kde bylo pochováno tělo. Zpravidla se mirila nacházela v sedlech a na mýtinách v místech s krásným výhledem.