Více než milionové hlavní město Bulharska leží na úpatí pohoří Vitoša v západní části země nedaleko srbských hranic. Přestože se ve městě nedochovalo příliš starobylých památek, několik pozůstatků připomínajících neustálé prolínání západních a orientálních kultur zde najdeme. Vedle byzantských chrámů s cibulovými kupolemi tu stojí osmanské mešity, židovské synagogy nebo monstrózní památníky rudoarmějců.
Sofie byla obývána thráckým kmenem Serdů již v 8. století př. n. l. V prvním století město dobyli Římané a pojmenovali jej Ulpia Serdica. Pod nadvládou Římské říše, zejména pak v době vlády Konstantina Velikého, město zažívá největší rozkvět a stává se z něj důležité obchodní centrum na trase mezi Bělehradem a Cařihradem. Z tohoto období pochází kostel svatého Jiří ze 4. století. Rotunda s cennými freskami se nachází v centru města uprostřed bývalých římských lázní. Serdica byla často pustošena a napadána, zejména pak v pátém století nájezdy Hunů v čele s vůdcem Attilou, kteří město poničili. Když se město dostalo pod správu Byzantské říše, císař Justinián I. ho nechal znovu obnovit a opevnit. Město získalo nové jméno podle kostela svaté Sofie, který po mnoha přestavbách v Sofii stojí dodnes. Nejcennější památkou je Bojanský kostel ze 13. století na předměstí Sofie. Kostel zapsaný na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO ve svém interiéru skrývá devadesát nástěnných maleb z roku 1259, které jsou považovány za jedny z nejlepších ukázek středověkého bulharského malířství. Ve 14. století Sofii dobyli osmanští Turci, kteří se tu zdrželi po pět staletí. Sofie začala opět prosperovat. Turci zde zakládali četné lázně a mešity, mnoho křesťanských staveb však bylo zničeno. Z této doby pochází mešita Banja Baši (1576) s minaretem z červených cihel, jejíž název v turečtině znamená Mnoho lázní.
Za hlavní město Bulharska byla Sofie vyhlášena roku 1879, rok po osvobození od turecké nadvlády. Město se začalo rozrůstat a přibývalo sem stále více obyvatel. V letech 1904–1912 byl postaven chrám Alexandra Něvského. Sídlo patriarchy bulharské pravoslavné církve bylo postaveno na počest 200 000 ruským vojákům, kteří padli během osvobozování Bulharska v rusko-turecké válce (1877–78) a zároveň jako výraz vděku ruskému carovi Alexandru II. Pětilodní katedrála patří k nejrozsáhlejším pravoslavným svatyním na světě, její interiér je bohatě zdoben zlatem, mramorem, mozaikami a dřevořezbami. Podobně jako další památky ve městě byla katedrála silně poničena bombardováním za druhé světové války, kdy Bulharsko stálo na straně nacistického Německa. Po válce byla vyhlášena lidová republika a Sofii čekala socialistická přestavba s nevzhlednými paneláky na sídlištích, veřejnými budovami a továrnami. Po přelomovém roce 1989, kdy Bulharsko udělalo krok vstříc demokracii, a po roce 2007, kdy vstoupilo do EU, se situace města postupně lepší. Přestože se nejedná o kdovíjak nádhernou metropoli, Sofie postupně ožívá. Láká nejenom stavaře, ale i stále více turistů, kteří jí postupně přicházejí na chuť.