Žirafa

(lat. Giraffa camelopardalis, angl. giraffe)

Popis

Žirafy patří mezi sudokopytníky (jako např. jeleni, krávy atd.), jsou nejvyššími živočichy na světě a největšími přežvýkavci. Samci váží cca 1 200 kg, zatímco samice jen 830 kg. Dosahují výšky od 4,3 do 5,2 metru. Nejvyšším doloženým jedincem byl samec s výškou 6 metrů. Žirafy obývají savany a travinaté oblasti s porostem akácií, při nedostatku potravy se mohou vyskytnout i v oblastech s hustší vegetací. Dožívají se 25–28 let. Žirafa je tzv. mimochodník, vždy vykročí vpřed současně oběma nohama na jedné straně těla. To umožňuje dělat dlouhé kroky. Na kratší vzdálenosti může běžet rychlostí až 60 km/h.

Obě pohlaví mají na hlavě 2–5 růžků vzniklých osifikací (kostnatění) chrupavky, které jsou pokryté kůží. Používají se k určování pohlaví, samice mají na jejich vrcholu chomáč chlupů, zatímco samci ne. Jsou bohatě protkány cévami, takže mohou mít i termoregulační funkci. Lebka je vylehčena velkými dutinami.

Každý jedinec má jedinečnou kresbu srsti. Kromě maskování mohou skvrny sloužit jako tzv. termální okna. Ty odvádí přebytečné teplo prostřednictvím velkých cév uložených těsně pod kůží. Navíc srst obsahuje antibiotické a chemické látky odpuzující parazity. Tak získává zvíře charakteristický pach. Hříva se táhne podél celého krku, je dlouhá 12 cm.

Dlouhý krk vznikl prodloužením krčních obratlů. Podle posledních názorů má žirafa osm krčních obratlů (většina savců sedm) a o jeden hrudní obratel méně (ne všichni s tím ale souhlasí). Obratle zabírají 45–50 % páteře. Takto dlouhý krk s sebou nese mnoho dalších přizpůsobení. Žirafy musí vdechovat velké množství vzduchu, který se ale všechen nedostane do plic. Dost ho zůstane v dlouhé průdušnici a tím dochází k míchání vdechovaného a vydechovaného vzduchu. Zvíře v klidu se musí nadechnout 20krát za minutu.

Srdce váží okolo 10 kg a měří 60 cm. Musí vytvářet až dvojnásobný tlak než u průměrného savce, aby se krev dostala až do mozku. V horní části krku je cévní pleteň „rete mirabile“, která chrání před nadměrným tokem krve do mozku, když žirafa pije. Jinak by se jí překrvil mozek a upadla by do bezvědomí.

Stádo žiraf

Stádo

Žirafy se vyskytují v rozvolněných skupinách o 5–6 jedincích, jejich složení se neustále mění. Někdy se též můžeme setkat se samotářskými jedinci. Skupina žiraf nemá dominantního vůdce stáda.

Potrava

Jsou to býložravci, požírají listy a větvičky stromů, převážně rodu Acacia (akácie), Commiphora (myrhovník) a Terminalia (vrcholák). Dále se živí trávou a ovocem. Jazyk, rty a ústní patro mají tvrdé, to jim umožňuje požírat i rostliny s ostrými trny. Jazyk je dlouhý až 45 cm a pohyblivý, mohou jím obtočit větvičku a přitáhnout si ji do tlamy.

Jedna žirafa denně sežere až 29 kg potravy, k přežití jí ale stačí jen 6,5 kg. Oproti jiným býložravcům jim stačí méně potravy, protože výše položené listy obsahují více živin, navíc žirafy mají efektivnější trávení. Jsou to přežvýkavci, potravu rozžvýkají, spolknou a nějakou dobu nechají trávit. Pak zase putuje do tlamy, kde ji znovu rozžvýkají. To se opakuje několikrát u každého sousta. Střeva měří 77 metrů.

Dokážou dlouho vydržet bez vody, a pokud mají možnost, vypijí najednou velké množství vody, což jim umožňuje žít v sušších oblastech. Při pití musí buď roztáhnout nohy do stran a sklonit hlavu nebo si předníma nohama kleknout. Vodu získávají také z potravy a z rosy.

Rozmnožování

K páření u žiraf muže dojít v jakékoli roční době. Samci ochutnávají moč samice, aby zjistili, jestli je v říji. Následně se o ni ucházejí a navzájem bojují – přetlačují se těly a naráží do sebe krky. Nikdy se však nekousají ani nekopou. Tak se brání jen proti šelmám. Rány při souboji samců ale mohou být tak silné, že to slabšího samce shodí na zem. Souboj trvá jen pár minut a většinou končí ústupem slabšího jedince.

Žirafy jsou březí asi 15 měsíců a rodí jedno mládě. Rodí vestoje, takže mládě padá z výšky přes dva metry a při pádu se zpravidla obrátí na bok. Mládě měří 1,8 metru, váží 50–70 kg a ihned se snaží postavit na nohy. Samice s mláďaty někdy tvoří mateřské skupiny, ale jen ze sobeckého důvodu. Snižuje to pravděpodobnost ulovení jejich mláděte predátorem. Ta se stávají kořistí lvů, krokodýlů, levhartů, hyen a psů hyenovitých. Při napadení je mládě bráněno pouze svojí matkou. V prvním měsíci života vyroste každý týden o 23 cm. Jen 20–50 % se jich dožije dospělosti.

Komunikace

Komunikace probíhá prostřednictvím různých zvuků jako chrochtání, syčení, frkání nebo zvuky podobné flétně. Samci při námluvách vydávají hlasitý „kašel“. Samice volají mládě pískotem a to se ozývá „bučením“. Nedávné výzkumy ukázaly, že žirafy produkují i infrazvuk (neslyšitelný pro člověka).

Dále se žirafy dorozumívají chováním, držením těla a signály oháňkou. Dominantní samec při setkání s jiným samcem nese hlavu vztyčenou se zdviženou bradou. Tím dává najevo svou nadřazenost. Když chce soka zahnat, kráčí mu přímo vstříc s nataženým krkem, skloněnou hlavou a s růžky namířenými proti němu.

Smysly

Žirafa má výborný zrak, člověka uvidí až na vzdálenost 2 km. Při jeho spatření znehybní a zůstává skryta za stromy. Když uvidí predátora, vystoupí z úkrytu a sleduje ho.

Teorie vzniku dlouhého krku

První z teorií vzniku je „competing browsers hypothesis”, kterou vymyslel už Darwin. Říká, že tlak menších býložravců, s kterými soupeřil předek žiraf o potravu, vedl v evoluci k prodloužení krku a získání nedostupné potravy.

Druhá teorie zastává názor, že dlouhý krk se vyvinul prostřednictvím pohlavního výběru jako sekundární pohlavní znak. Samcům dává silnější krk výhodu v boji a tak se častěji páří se samicemi. Tato teorie ale ztroskotává na tom, že nevysvětluje, proč ho mají i samice.

Zajímavosti

Vědecké jméno je odvozeno z latinského camelopard, které odkazuje na nepravidelné skvrny podobné levhartím a hlavu podobnou velbloudovi.
V Africe se vyskytuje mnoho poddruhů, nejnovější genetické studie ukazují, že to asi budou spíše druhy. V Tanzanii je to žirafa masajská (G. c. tippelskirchi).
Nejbližší příbuzný žiraf je okapi.
Žirafy spí pouze 10 minut až dvě hodiny denně. To je mezi zvířaty jedna z nejkratších dob spánku. Spánek se navíc dělí na několik fází, z nichž každá trvá většinou jen pět minut. Krk žirafy přitom leží na zadních nohách. Žirafa odpočívá a podřimuje ve stoje. Na zem uléhá pouze, cítí-li se v bezpečí.
Žirafy zřejmě nejsou, z hlediska stavby těla, schopné plavání.
Arabští věštci a básníci považovali žirafy pro jejich jemné rysy a křehkost za královny zvířat.
Jsou loveny pro oháňky, kůži a maso. Ocas je používán jako talisman pro štěstí. Ohrožuje je také ničení jejich životního prostředí.
Celková populace žiraf v Africe je odhadována na 80 000, v Tanzanii se nachází 30 000 kusů.
Jedním mohutným kopem jsou žirafy schopny zabít lva, téměř jediného predátora, který je schopen ji ohrozit. Přes svou statečnost jsou žirafy také mimořádně opatrné – u napajedla se často i desetkrát rozhlédnou, než se napijí několika chvatnými doušky.
Tělesná teplota žiraf je přes den až 39 °C, v noci klesá na 35 °C. V horkém období je mezi tělesnými teplotami rozdíl až 10 °C. Díky tomu ušetří žirafy denně okolo 10 litrů vody.
Žirafí kůže byla studována vědci při vývoji obleků pro astronauty a piloty bojových letadel.

Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.