(lat. Dipsochelys dussumieri = Aldabrachelys gigantea = Geochelone gigantea, angl. Aldabra giant tortoise)
Popis
Želva obrovská a na Galapágách žijící želva sloní jsou největší žijícími želvami na světě. Krunýř samců želvy obrovské může dorůstat délky 120 cm a želvy mohou dosahovat váhy okolo 250 kg. Samice jsou menší, na délku měří 90 cm a váží 150 kg. Samci mají oproti samicím delší ocas a vypouklou spodní část krunýře (aby se snadněji udrželi na hřbetě samice při páření).
Želví krunýř je kostěný, jeho vnější strana je kryta keratinovými (rohovitými) destičkami, které jsou součástí kůže. Zřejmě vznikl zploštěním a zvětšením žeber a jejich srůstem s páteří a pletenci končetin. Rozděluje se na dvě části: horní (karapax) a dolní (plastron). Želvy mají silné nohy, aby unesly váhu krunýře. Čelisti jsou vybaveny vroubkovaným rohovinovým „zobákem“, který slouží ke žvýkání tuhých rostlin.
Tento druh se v různých poddruzích vyskytuje hlavně na Aldabře a Seychelských ostrovech. Na Aldabře je největší populace těchto želv na světě, čítá 100 000 jedinců. Další izolované populace jsou na Zanzibaru, Mauriciu a Rodriguesu. Želvy obývají různá prostředí, nejčastěji travinaté pláně, nízké křoviny, mangrovy a pobřežní duny. Nejaktivnější jsou ráno, kdy se vydávají za potravou.
Sociální uspořádání
Můžeme je najít jednotlivě i ve skupinách, které vznikají hlavně na otevřených pláních. Nevytváří ale žádné skupiny s vnitřním uspořádáním.
Potrava
Jsou to býložravci, živí se travou, listy a dřevitými stonky. Příležitostně ale nepohrdnou ani drobnými bezobratlými a mršinami. V zajetí mají rádi ovoce, jako jsou jablka a banány. Na ostrovech je málo sladké vody, a tak ji želvy získávají většinu z potravy. Mají poměrně dlouhý krk, kterým dosáhnou na potravu ve výšce až jednoho metru.
Rozmnožování
Želvy obrovské se mohou rozmnožovat po celý rok. Páření předchází námluvy, kdy samec pronásleduje samici a snaží se jí přimět k páření. Někdy dochází k ritualizovaným soubojům, jak mezi samci, tak i mezi samicemi. Postaví se čelem k sobě a snaží se zvednout hlavu co nejvýše, aby soupeře kously do hlavy. Kdo dosáhne výše, je vítěz, poražený se většinou vzdálí.
Během samotného páření jsou želvy překvapivě dost hlučné. Samec vydává bučivý zvuk, který je slyšet na poměrně velkou vzdálenost. Samice kladou 9–25 vajec do mělkého suchého hnízda, jen polovina z nich bývá oplozená. Po 8měsíční inkubaci se líhnou malé želvičky. Za rok samice naklade několik snůšek.
Zajímavosti
- Mají dva základní tvary krunýře. Jedinci žijící v prostředí, kde se potrava vyskytuje hlavně na zemi, mají krunýř v přední části málo vyklenutý, zatímco jedinci hledající potravu výše nad zemí mají krunýř vepředu hodně vyklenutý, aby jim nebránil zvedat hlavu.
- I když jsou zdánlivě pomalé a obezřetné, jsou schopné vyvinout i poměrně vysokou rychlost.
- Patří mezi nejdéle žijící zvířata na planetě. Dožívají se i více než 200 let. Nejstarší želvou byla Adwaita ze zoo v Kalkatě, dožila se 255 let.
- Mají odlehčený krunýř a díky tomu ve vodě samovolně plavou. To jim zřejmě v minulosti umožnilo osídlit ostrovy v Indickém oceánu. K tomu přispělo i to, že vydrží až tři týdny bez potravy, jsou dlouhověké a samice si mohou uchovat sperma samců po dlouhou dobu.
- Od želvy sloní se liší tzv. nuchálním štítkem na krunýři, který se nachází na předním okraji krunýře, v místě nad krkem želvy. Želva sloní ho nemá.
- V 18. a 19. století jejich počty prudce klesaly v důsledku snadného lovu, sběru vajec, zavlečením potkanů, koček a koz. Od 17. do 19. století byly vyhledávány námořníky, kteří je nakládali ve velkých počtech na lodě jako zdroj čerstvého masa. Dnes už mají za sebou dlouhou historii ochrany. Německo-britský zoolog Albert Günther (1830–1914) spolupracoval s vládou na Mauriciu a zasloužil se o ochranu těchto želv. Pro svůj záměr získal i přední světové přírodovědce v čele s Charlesem Darwinem. Na Mauriciu se nachází stanice, kde probíhá cílený chovný program na záchranu těchto želv.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.