(lat. Alouatta palliata, angl. mantled howler nebo golden-mantled howling monkey)
Popis
Vřešťan pláštíkový je nejčastěji vídaným a hlavně slýchaným druhem opice ve Střední Americe. Najdeme ho na většině území od jižního Mexika až po Kolumbii a západní Ekvádor. Obývá většinu pralesů, od nížinných až po horské deštné lesy, až do výšky 2 500 m n. m. Vřešťan je jednou z největších opic této oblasti. Samci mohou dosáhnout délky těla 38 až 58 cm, váhy 4 až 10 kg, navíc mají ještě ocas dlouhý 60 až 70 cm. Samice jsou jen o něco menšího vzrůstu.
Tělo vřešťana je porostlé černou srstí, někteří jedinci mají nažloutle nebo hnědě zbarvený hřbet, mláďata se rodí šedá a s věkem postupně ztmavnou. Okolo tmavého obličeje a hlavně na bocích těla má vřešťan prodloužené chlupy, které mu daly v mnoha jazycích pojmenování. Většinu života tráví vřešťan vysoko v korunách pralesních stromů, kde si při pohybu pomáhá i svým dlouhým ocasem, kterým je schopný obtočit větev. Vřešťan je aktivní asi jen třetinu dne, kterou tráví převážně krmením, zbytek dne a celou noc prospí. Může se dožít až 25 let. Nejčastějšími predátory vřešťana jsou orli a jaguáři.
Potrava
Převážnou část potravy vřešťana tvoří listy pralesních stromů (50 až 70 %), mezi kterými nejvíce vyhledává fíkovníky (rod Ficus), dále požírá také různé druhy ovoce a květy. Poměr těchto tří složek se mění v závislosti na jejich dostupnosti v jednotlivých obdobích. Vřešťan má nejraději mladé šťavnaté listy rostoucí na vrcholech korun stromů. Obsahují totiž více bílkovin než vlákniny a tak jsou lepším zdrojem energie, navíc mají v sobě méně tříslovin a toxinů, takže jsou i snadněji stravitelné.
Tento typ stravy není moc bohatým zdrojem energie, a tak musí vřešťan za den spořádat množství potravy odpovídající 15 % jeho tělesné váhy a získanou energii šetřit častým odpočinkem a spánkem. Listy jsou dostupné všude, a tak tlupa nacestuje denně jen asi 750 metrů. Vodu získává vřešťan z požíraných listů nebo listových růžic bromélií, v nichž se zachytává dešťová voda.
Sociální uspořádání
Vřešťan žije ve skupině s pevně daným postavením každého jedince v hierarchii. Obvykle čítá tlupa 10 až 20 jedinců, z toho většinu tvoří samice s mláďaty a dospívající jedinci. V tlupě tak bývají najednou jen jeden až tři dospělí samci. Dospělí jedinci, kteří tvoří jádro skupiny, si nejsou navzájem příbuzní.
Skupina obývá malé teritorium, které samci vyznačují svým hlasitým řevem, tím se také snaží zastrašit a vyhnat případné vetřelce stejného druhu. Vztahy ve skupině bývají přátelské, jen s občasnými krátkými potyčkami, a jsou udržovány vzájemnou péčí o srst.
Smysly a komunikace
Vřešťan má, jako jeden z mála druhů opic nového světa, trichromatické vidění. Stejně jako člověk tak dokáže vnímat tři barvy světelného spektra – modrou, zelenou a červenou. Souvisí to zřejmě s potřebou odlišovat staré listy od mladých, které jsou lehce načervenalé.
Jak už napovídá rodové jméno vřešťana, patří tento druh k nejhlasitějším zvířatům. Používá široké spektrum zvuků, ale asi nejcharakterističtějším je „vytí", které vydává hlavně za soumraku a při úsvitu a které je slyšet až na vzdálenost 5 km. Samci si jím vymezují teritorium, zastrašují případné konkurenty nebo zvuk vydávají, když jsou vystrašení. Vřešťan je schopen vydávat tak hlasité zvuky díky zvětšené jazylce, kterou má o 25 % větší než stejně velké druhy opic, např. chápan.
Kromě toho využívají vřešťani k vzájemné komunikaci svůj pach. Vystresované zvíře si močí na nohy a otírá je o okolní větve. Pach hraje důležitou roli i během námluv a páření.
Rozmnožování
Vřešťan pláštíkový se rozmnožuje v průběhu celého roku. Samice přichází do říje každých zhruba 16 dní, v tuto dobu dojde k změně barvy zadku samice na růžovou. Alfa samec skupiny se páří se všemi samicemi, podřízení samci se snaží využít k páření chvíle jeho nepozornosti. Samotné páření je zahájeno samicí, která samce přiláká pohyby jazyka, a trvá méně než jednu minutu. Během říje se samice většinou páří s víc samci. Po šesti měsících březosti samice porodí jedno mládě, které je na rozdíl od dospělého jedince šedé. Po pár dnech získá zlatou barvu a nakonec začne tmavnout až do zabarvení dospělých. Mládě je od narození odkázáno na péči matky, do třech měsíců se pevně drží její srsti. Později se už odváží na první průzkumy okolí, ale stále se na matce vozí, a to až do věku čtyř až pěti měsíců. Odstavení mláděte probíhá v roce a půl, samice dosahují dospělosti ve třech letech a samci ve třech a půl. V tomto věku mláďata obvykle opouští rodnou tlupu, nějaký čas mohou žít i osamoceně a pak se přidávají k jiné tlupě. První rok života přežije jen asi 30 % mláďat, ohrožují je nově příchozí samci a draví ptáci a savci.
Zajímavosti
- Vřešťan pláštíkový je řazen mezi málo dotčené druhy, ohrožuje ho ztráta přirozeného prostředí a jeho fragmentace. Díky své potravní a prostorové nenáročnosti se měnícím podmínkám přizpůsobuje dobře.
- Tento druh opic také hraje důležitou roli v udržování pralesního ekosystému, protože se živí různými plody a je tak důležitým roznašečem semen.
- Latinské druhové jméno „palliata“ je odvozeno z řeckého „pallium“, které znamená „plášť“ a odkazuje na dlouhou srst na bocích vřešťana.
- Výjimečně můžeme vřešťana vidět, jak překonává území bez porostu lesa po zemi anebo ho dokonce můžeme vidět plavat. Nejčastěji však vřešťana uvidíme na stromě, a to někdy i společně s jinými druhy opic. Mláďata vřešťana a malpy kapucínské si někdy dokonce společně hrají.
- Mozek vřešťana je menší než u dalších druhů opic, váží okolo 50 g.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.