Po pádu chetitského impéria v 9. století př. n. l. ovládl vnitrozemskou oblast západní Anatolie (na západ od dnešní Ankary) národ Frýgů. Jejich hlavním centrem bylo město Gordion poblíž dnešního Polatli. Zde také roku 333 př. n. l. Alexandr Makedonský rozetnul proslulý gordický uzel a tím existenci říše Frýgů ukončil. Mýtickým panovníkem říše Frýgů byl král Midas, který se zmocnil démona Siléna a jako výkupné žádal od boha vína Dionýsa, aby se všechno, čeho se dotkne, proměnilo ve zlato. Toto přání mu bylo vyplněno do důsledků, ve zlato se proměnila i Midasova dcera, i veškeré jídlo a pití, jakmile se dotklo jeho rtů. Midas se musel vykoupat v řece Paktolos (dnešní název Porsuk) a ta je od té doby zlatonosná. Z říčního zlata razili Frýgové mince a bývají proto někdy považováni za vynálezce peněz. Jiná pověst o Midasovi praví, že královi bůh Apollon přičaroval oslí uši. Král toto tajemství skrýval pod kloboukem a věděl o něm jen jeho dvorní holič. Tajemství se však neudrželo, holič ho prozradil rákosí u řeky a rákosí je rozneslo do celého světa. Pravdou je, že jméno Midas nenesla ve frýžské historii jediná osoba. Jednalo se o titul vládce odvozený snad od jména prvního panovníka, podobně jako o pár století později v Římě titul Caesar (císař). Nejzajímavější památky na Frýgy se dochovaly v západní části jejich země, v oblasti nazývané Frýžská údolí, mezi městy Afyon, Eskişehir, Kütahya a Sivrihisar. Příroda zde vytvořila rozmanité a velmi malebné vápencové skalní útvary, které vzdáleně připomínají mnohem známější skalní města Kappadokie. Do těchto skal vestavěli Frýgové svá města, skladiště, studny a hrobky, zhruba o tisíc let dříve, než tak učinili křesťané v Kappadokii. Nejmalebnější skalní portál o rozměrech 15 x 17 metrů byl objeven v roce 1800. Původně byl považován za hrobku mýtického krále Midase a ruiny okolního města se dodnes nazývají Midas şehri (Midasovo město). Podle současného názoru se nejedná o hrobku, ale o svatyni bohyně Kybelé a okolní město prý nikdy nebylo sídlem žádného vládce.