V obtížně přístupných strmých údolích pohoří Kačkar a na něj navazujících hor
při gruzínské a arménské hranici přežívala až do začátku 20. století významná
komunita křesťanů, především Gruzínců. Po vzniku Turecké republiky v roce 1923
většina křesťanů toto území opustila. Mezi památkami na gruzínskou komunitu se
zachovalo mnoho klášterů, často obtížně přístupných, pobořených a využívaných
k různým nepříliš důstojným účelům jako skladiště, ubytovny pro vojáky a podobně. Pravděpodobně nejnavštěvovanější je klášter Barhal nad městečkem
Altinparmak, přes které vede cesta k centrálním vrcholům pohoří Kačkar. V údolích severovýchodně od Artvinu se pak zachovaly další, často i rozsáhlejší
stavby jako třeba kláštery Bana, Oşki, Işhan nebo Porta, zvaný též Pinarli.