Místo Ahlat známé svými seldžuckými hrobkami a osmi velkými hřbitovy leží na severní straně břehu jezera Van. Město bylo založeno v 6. století n. l. kalifem Omarem, seldžuckou pevností se stalo v 60. letech 11. století. Následně se zde vystřídali Mongolové, Ilcháni z Persie, turkomanský kmen Akkoyun. V 16. století město získali Osmané, ale jeho správa zůstala v rukou kurdských emírů z Bitlisu. Ahlat byl prakticky po celou dobu své existence zalidněným, několikajazyčným sídlem, kde vedle sebe žili křesťané a muslimové. I z tohoto důvodu jsou místní hřbitovy zřejmě tak proslavené. Významné hrobky leží asi 2 km od centra města. Jako inspirace pro kónické tvary hrobek podle všeho sloužily nomádské stany. Největší z nich, dvoupodlažní Ulu Kümbeti, pochází ze 13. století. O něco dál se nachází muzeum, za kterým se rozprostírá velký seldžucký hřbitov (Selçuk Mezarliği). Náhrobní kameny vznikaly od 11. do 16. století. Zaujme materiál, který na jejich výrobu byl využit – sopečný tuf, z něhož se podařilo vytvořit složité květinové, geometrické i kaligrafické vzory. Na náhrobcích se většinou setkáme s arabštinou nebo perštinou. Čas výrazně zapracoval, a tak je výsledkem působení eroze a zemětřesení fascinující podívaná, kde se náhrobky kácí do všech směrů, jsou porostlé lišejníky a hrají netradičními purpurovými barvami.