(lat. Spheniscus magellanicus, angl. Magellanic penguin)
Popis
Tučňák magellanský je nejpočetnějším druhem rodu Spheniscus. Vyskytuje se na pobřeží Argentiny, Chile a na Falklandských ostrovech. Hnízdí v porostech trávy a křoví na mořských pobřežích. Je to středně velký druh tučňáka, který dorůstá výšky 61–76 cm a váhy 2,7 až 6,7 kg. Samice jsou menší než samci.
Peří tučňáků připomíná spíše srst, je to dáno tím, že větve jednotlivých per na sobě nemají háčky, které by je držely u sebe a tvořily tak souvislou plochu. Tučňáci mají černě zbarvený hřbet a bílé břicho, mezi hlavou a hrudníkem jsou dva černé pásky, spodní připomíná otočenou podkovu. Hlava je černá s širokým bílým pruhem vedoucím do kruhu, od oka po celé hlavě až ke krku. Mladí jedinci jsou šedomodří se světlejším břichem. Pravidelná výměna peří, tzv. pelichání, musí proběhnout co nejrychleji, během této doby totiž nemohou tučňáci do vody, a tedy ani lovit.
Kosti tučňáků nejsou duté jako u jiných ptáků, a proto se jim tak lépe potápí. Křídla jsou malá a plochá, klouby v nich jsou nepohyblivé, proto je tučňáci využívají k pohybu pod vodou. V chladném prostředí je dobře izoluje peří a podkožní vrstva tuku. Navíc mají tučňáci o dost nižší tělesnou teplotu než ostatní ptáci, 36–39 °C.
Dospělé tučňáky loví lachtani, tuleni leopardí a kosatky, vejce a mláďata vybírají z hnízd racci, buřňáci a chaluhy. V přírodě se tito ptáci dožívají okolo 25 let, zatímco v zajetí to může být až 30 let.
Sociální uspořádání
Tučňáci vytváří páry, které spolu hnízdí několik sezón po sobě. V době rozmnožování se sdružují do obrovských kolonií, aby tak chránili mláďata před predátory. Každý pár si vytvoří okolo hnízda malé teritorium, které brání před svými sousedy.
Potrava
Tučňáci získávají potravu v moři, živí se drobnými rybami, krilem (drobní korýši vznášející se ve vodě), sépiemi, chobotnicemi a korýši. Společně s kořistí přijímají také velké množství slané vody, nadbytečnou sůl vylučují speciální nosní (supraorbitální) žlázou. V době hnízdění se za potravou vydává vždy jen jeden z páru, který loví společně s ostatními tučňáky v hejnech.
Klimatické změny posunuly populace ryb dále od jihoamerického pobřeží, takže tučňáci musí plavat zhruba o 40 km dále než dříve. Období mimo dobu hnízdění tráví tučňáci na moři, k pobřeží se vrací se studenými proudy (Humboldtovým a Falklandským), které jsou velmi bohaté na potravu.
Rozmnožování
Během září se tučňáci shlukují do velkých kolonií na mořských pobřežích. Některé kolonie dosahují hustoty až 20 hnízd na 100 m2. Páry uzavírají dlouhodobé svazky. Samec opraví hnízdo z předešlého roku a čeká, až dorazí i samice. Ta svého partnera pozná podle jeho volání. Pokud se pár teprve utváří, předchází stavbě hnízda ještě námluvy. Samec obchází vyhlédnutou samičku v kruzích, plácá křídly, volá a nakonec si vzájemně oždibují peří.
Hnízdo si staví buď pod keři, nebo si vyhrabávají až metr dlouhé nory. Samice klade dvě vejce, která oba partneři střídavě zahřívají 39–42 dní, střídají se v intervalu 10–15 dní. Zatímco jeden z nich sedí na vejcích, druhý se jde nažrat do moře. Někteří jedinci byli viděni až 600 km od kolonie, kde hnízdili.
O vylíhlá mláďata se starají oba rodiče dalších 29 dní. Ve většině případů se jim podaří odchovat obě dvě mláďata. Na začátku následujícího roku mláďata přepeří a jsou připravena vydat se na oceán. Zbarvení dospělých získávají až ve 2–3 letech a rozmnožovat se začínají až ve věku 4–5 let.
Smysly
Tučňáci mají velmi dobře vyvinutý čich, kterým vyhledávají potravu, protože často loví i v noci.
Komunikace
Hlasité truchlivé zvuky vydávané tučňáky někdy připomínají hýkání osla. Nejčastěji je používají samci buď při hledání partnerky, nebo během vzájemných sporů o teritorium.
Zajímavosti
- Tento druh je pojmenován na počest portugalského zámořského objevitele Ferdinanda Magellana (Fernão de Magalhães), který ho jako první zaznamenal během expedice v roce 1519.
- Celková populace se odhaduje na 1 300 000 párů. Největší hnízdící kolonie tučňáků magellanských se nachází na poloostrově Punta Tombo v Argentině.
- I když jsou jejich populace vysoké, je druh řazen mezi téměř ohrožené. Tučňáky nejvíce ohrožuje znečištění pobřeží olejovými skvrnami, které vznikají při vypouštění balastní vody z tankerů. Ty ročně zabijí na pobřeží Argentiny zhruba 20 000 dospělců a 22 000 mláďat. Ropné látky totiž slepují peří a způsobují, že je propustné pro vodu. Peří také ztrácí svoje izolační schopnosti, a tak ptáci umírají na podchlazení, zadušení nebo vyhladovění. Dále tučňáky ohrožují klimatické změny (např. El Niño) ovlivňující směr mořských proudů, na kterých jsou tučňáci potravně závislí. Kromě toho je ohrožuje nadměrný rybolov, ať už z hlediska nedostatku potravy nebo tím, že se tučňáci omylem chytají do sítí. Někde jsou dokonce loveni jako návnada. Během hnízdění jim vadí také množství turistů, kteří přichází příliš blízko hnízd a plaší je.
- Jeho nejbližšími příbuznými jsou tučňák brýlový (Spheniscus demersus), tučňák Humboldtův (Spheniscus humboldti) a tučňák galapážský (Spheniscus mendiculus).
- Populace 12 z celkových 17 druhů tučňáků mají v současné době klesající tendenci.
- Všechny druhy tučňáků se vyskytují pouze na jižní polokouli, nejdále na sever se nacházejí tučňáci galapážští na souostroví Galapágy.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.