(lat. Tapirus bairdii, angl. Baird's tapir nebo Central American tapir)
Popis
Tapír středoamerický je jedním ze čtyř žijících druhů tapírů (tři druhy v Jižní a Střední Americe a jeden druh v jihovýchodní Asii). Je největším druhem tapíra a zároveň největším suchozemským zvířetem Střední Ameriky. Vyskytuje se ve vlhkých lesích, pralesích a bažinatých oblastech od jižního Mexika po západní výběžek And v Kolumbii, a to až do nadmořské výšky 3 600 m.
Tapír dorůstá délky okolo dvou metrů a výšky 120 cm. Dospělé zvíře váží mezi 150 a 400 kg. Tělo je zavalité s kratšíma silnýma nohama, které mu umožňují rychlý pohyb bujným podrostem. Na nohách má tapír široké prsty (na přední končetině čtyři, na zadní tři), díky kterým se neboří do rozbahněné půdy. Ocas je velmi krátký, jen okolo 10 cm. Krátká srst tapíra je u dospělců po celém těle hnědá nebo šedo-hnědá, jen na hlavě a krku jsou světlejší místa, špičky uší jsou bílé. Mláďata jsou rezavě-hnědá s bílými pruhy, které jim umožňují dokonale splynout s podrostem pralesa. Charakteristickým znakem tapíra je prodloužený horní pysk, který přechází v pohyblivý chobot, který zvířeti slouží při získávání potravy a jako hmatový orgán.
Aktivní je tapír především v noci, kdy se vydává za potravou. Před den se ukrývá v husté vegetaci anebo se chladí ve vodě či bahně. Díky své velikosti nemá dospělý tapír moc přirozených nepřátel. Může se stát kořistí krokodýla, jaguára nebo pumy. I tak jsou to ale spíše méně časté případy. Tapír se dožívá v zajetí okolo 30 let.
Sociální uspořádání
Tapír žije převážně solitérním způsobem života, jedinci se ale mohou setkávat např. při hledání potravy v místech, kde zrovna dozrává ovoce. Déle trvající skupinku tvoří jen matka s mládětem. Tapír není teritoriální zvíře, obývá oblast o velikosti jednoho až dvou km², kterou si na určitých místech značkuje močí. Vyšlapává si v ní také stezky v podrostu, po kterých se pohybuje. Tato oblast se ale zároveň může krýt s teritorii sousedních jedinců.
Potrava
Tapír je striktní býložravec. Za potravou, kterou si vyhledává na zemi a na nízké vegetaci, se vydává po soumraku. Pohybuje se při tom lesem chůzí cikcak, která je pro tapíra charakteristická. Živí se převážně listy mnoha druhů rostlin, větvičkami, ovocem, květy a trávami. V blízkosti vody spásá i vodní rostliny. Složení potravy tapíra se liší podle ročního období a oblasti, ve které zvíře žije. Tím, že požírá i hodně ovoce, patří tapír k důležitým roznašečům semen rostlin.
Komunikace a smysly
Tapír komunikuje s dalšími jedinci nejčastěji pomocí různých zvuků. Ztracené nebo vyděšené mládě vydává pronikavý jekot, kterým přivolává matku. Mezi sebou jedinci komunikují také pomocí hmatu a pachů (značkování teritoria), z kterých dokáže tapír vyčíst mnoho informací, např. věk, pohlaví, zdravotní stav.
Nejdůležitějšími smysly tapíra jsou sluch a čich, které se dají využívat i v hustém a tmavém podrostu pralesa. Oba tyto smysly zvíře používá při hledání potravy, sledování okolí a vyhledávání partnera. Pohyblivý tapíří chobot je nepostradatelným hmatovým orgánem zvířete. Oproti tomu zrak není v hustém a tmavém pralese příliš využívaným smyslem, proto jsou oči tapíra tak malé.
Rozmnožování
Díky klimatické stabilitě prostředí se může tapír rozmnožovat po celý rok, většinou se tak děje před obdobím dešťů. Samice je březí 390 až 400 dní (13 měsíců) a rodí pouze jedno mládě, které váží okolo 10 kg. První týdny života se mládě skrývá v husté vegetaci, kam se za ním pravidelně vrací matka, aby ho nakrmila. Později už za potravou putují společně, ve třech týdnech už umí malý tapír i plavat. S matkou zůstává jeden až dva roky, pak se osamostatňuje a dospívá za dalších šest až dvanáct měsíců.
Zajímavosti
- Anglické pojmenování získal tapír středoamerický podle amerického přírodovědce Fullertona Bairda, který ho v roce 1843 pozoroval v Mexiku. Tento druh byl ale popsán již dříve přírodovědcem W. T. Whitem.
- Tapír středoamerický je národním zvířetem Belize. V Kostarice se tomuto tapírovi španělsky říká danta nebo macho del monte.
- Tapíra můžeme považovat za jednu z živoucích fosílií, protože se stavba jeho těla posledních 35 milionů let téměř nezměnila.
- Tapír středoamerický je zařazen mezi ohrožené druhy, počty jedinců v přírodě poklesly za posledních 30 let o 50 % v důsledku odlesňování krajiny, ztráty přirozeného prostředí a jeho fragmentace. Velkým problémem je také ilegální a sportovní lov. Další problémy přináší rozvoj dopravy a také chov koní a dobytka, z kterých se hlavně v severní části areálu rozšíření (Mexiko) přenáší na tapíry nemoci a paraziti. Odhaduje se, že v přírodě žije méně než 5 500 jedinců tohoto druhu, z toho v Kostarice okolo 1 000 zvířat.
- I když je tapír plaché a nenápadné zvíře, může být potenciálně nebezpečný i pro lidi. Jedná se ale o případy, kdy se člověk dostal příliš blízko tapíra a kdy zvíře jednalo v sebeobraně nebo chránilo mládě. Příkladem s dobrým koncem je napadení a zranění někdejšího kostarického ministra životního prostředí a energetiky Carlose Manuela Rodrígueze Echandiho, které se odehrálo v NP Corcovado v roce 2006. Ministr byl na několikadenní návštěvě parku kvůli rostoucímu problému s pytláky. V doprovodu strážců se vydal po vyšlapané stezce na 4 až 5 dní do pralesa. Hned první den šel ministr sám před skupinou napřed, protože chtěl v klidu pozorovat dravce karanča. V tom spatřil nedaleko cesty samici tapíra s malým mládětem, které se poté rozhodl sledovat dál do pralesa. Snažil se být sice nenápadný, ale po čase matka ztratila trpělivost a zaútočila na něj. Ministr se snažil utéct, ale rozzuřená samice ho dostihla a svalila na zem, kde po něm šlapala a kousala ho do zad, kde měl naštěstí batoh. V jedné chvíli se mu podařilo po čtyřech utéct do vyschlého koryta potoka, kde ztratil vědomí. Poté co se probral, snažil se zraněný dostat zpátky na stezku, kterou ale nenašel. Tři dny se prodíral hustým pralesem, až se dostal k pobřeží, kde ho naštěstí našla pátrací helikoptéra…
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.