Národní park Lake Manyara je poněkud méně známý než proslulé „taháky“ jako Serengeti a Ngorongoro, za prohlídku však rozhodně stojí. Má krásnou polohu pod 600metrovým srázem Velké příkopové propadliny a na břehu 42 km dlouhého sodného jezera Manyara, které označil Ernest Hemmingway za „nejkrásnější v Africe“. Park se proslavil knihou Obklíčení slony, kterou napsal Iain Douglas Hamilton se svojí ženou Orií. Název Manyara pochází z masajského „emanyara“, tedy pryšec – podle stromů s jedovatou mízou, které používají Masajové jako živý plot.
Národní park o rozloze 330 km2 patří v Tanzanii k nejmenším, pokrývá samotné jezero a jeho severozápadní břeh. Leží v nadmořské výšce 900 až 1 800 metrů. Vjezd do NP se nachází 2 km od rychle rostoucího, dnes už více než 30tisícového, městečka Mto wa Mbu.
Park nabízí hned několik různých biotopů – stále zelené lesy, močály, otevřenou savanu, na úpatí srázu akáciové lesy a samozřejmě jezero Manyara. Velkým lákadlem je pro milovníky ptactva, protože v některých částech roku hostí desítky tisíc plameňáků, kteří se živí řasami z alkalického jezera, a dalších 380 druhů ptáků včetně orla proměnlivého. Park je známý i svou populací stromových lvů, slonů a je jedním z nejlepších míst na pozorování hrochů. V roce 1981 se stal park biosférickou rezervací UNESCO.
Stále zelený les
Do hustého lesa vjede návštěvník hned od brány parku. Les je velmi podobný deštnému pralesu, leží ale ve velmi suché oblasti a deštný ve skutečnosti není. Je to lužní les napájený prameny z podzemní vody. Voda prosakuje porézní vulkanickou půdou. Vegetace, kterou tvoří hlavně kigelie („salámové stromy“), mahagony, tamarindy, krotony, datlovníky a fíkovníky, sice brání rozhledu na zvířata, zato nejsou vyloučená nečekaná setkání, kdy se zvíře odněkud vynoří.
Právě zde je možné najít lvy odpočívající na stromech, což je chování u nich jinak neobvyklé. Proč zdejší lvi šplhají na stromy, není jasné, pravděpodobně se tak brání před obtěžováním much tse-tse. Dále tu žijí paviáni, kočkodani a řada ptáků (perličky, zoborožci, ledňáčci aj.). Přichází sem i sloni, kteří často ničí stromy.
Bahnitá delta řeky
Nedaleko místa, odkud lze pozorovat buvoly doprovázené volavkami rusohlavými, objeví návštěvník hroší tůně, kde se dá k těmto obrovským nebezpečným savcům hodně přiblížit. Bažiny a mělká voda na břehu jezera je taky rájem vodních ptáků, k vidění jsou tu plameňáci, pelikáni, čápi marabu, volavky, kormoráni, ibisové, husice nilské či ostnáci.
Akáciové lesy a travnaté planiny
Od lužního lesa vede hlavní silnice podél západního břehu jezera a překlenuje několik vodních toků, které se v období dešťů často rozvodní. Otevřené prostory jsou vhodné pro velká zvířata, jako jsou sloni, buvoli a žirafy. Z antilop najdeme v národním parku mj. impaly, vodušky, lesoně, dále můžete zahlédnout prasata bradavičnatá, lvy a vzácněji levharty. Vedle akácií se tu nachází i baobaby, emblematické stromy pro africkou krajinu.
Ekologie a interakce s lidmi
Národní park Lake Manyara je bohužel ohrožován změnami klimatu a činností člověka. Důsledkem častého sucha a přehnaného čerpání vody pro stále rostoucí městečko Mto wa Mbu je postupné vysychání jezera. Výstavba, vysoušení močálů a kácení lesů za účelem získání orné půdy má stejně neblahý vliv jako činnost pytláků. Už v minulosti, a není to tak dávno, bohužel zmizely některé druhy zvířat, které se tu dříve vyskytovaly, např. psi hyenovití, kudu, buvolci, bahnivci, antilopy losí, oribi a především zde v roce 1985 vyhynuli vzácní nosorožci.