Kilimandžáro je se svými 5 895 metry nejvyšší horou Afriky a také nejvyšším volně stojícím masivem na světě. Leží téměř na rovníku v Tanzanii při hranici s Keňou a snad i díky tomu, jak vystupuje z okolní krajiny, je považována za krásnou a neobyčejnou horu a často také za symbol afrického kontinentu. Na nejednom typicky africkém obrázku uvidíte siluetu hory v pozadí, zatímco v popředí se pasou žirafy, sloni nebo pobíhají hyeny. Častým námětem je i pro africké umění Tingatinga.
Kilimandžáro je domovem národního parku a od roku 1989 je vulkán zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. NP Kilimandžáro pokrývá celou horu nad hranicí lesa a šest lesních oblastí, které sahají až do výšky okolo 2 000 metrů. Předpokládá se, že hora vznikla před 2 až 3 miliony let a od té doby, kdy byla v polovině 19. století objevena, vzbuzuje úžas. Celkem má tři hlavní vrcholy, k nimž patří několik kráterů a kuželů, které jsou roztroušeny po úbočích. Nejvyšší vrchol se jmenuje Kibo a je pokryt bílou sněhovou čepicí, což je jedna z věcí, která Kilimandžáro odlišuje od sousedního Mount Meru. Spíše než Kibo vám ale bude povědomé jiné označení – Uhuru Peak (Vrchol svobody), který je právě nejvyšším bodem vrcholu Kibo, a často se používá jako označení pro horu samotnou.
Ohledně historie panují jisté dohady. Údajně se o hoře vědělo už za dob Ptolemaia, známe i zmínky čínských mořeplavců, avšak až v roce 1861 byla změřena výška Kilimandžára (tehdy na 4 300 metrů) a v roce 1889 stanuli na vrcholu Kibo první Evropané. Další nejasnosti panovaly rovněž ohledně jejího jména. Během staletí se lidé domnívali, že její název znamená něco jako „veliká hora“ nebo „ta, již nelze zdolat“. Až později vyšlo najevo, že slovo „kilima“ znamená ve svahilštině jednoduše kopec. „Ngaro“ pak označuje řeku a Kilimandžáro je místem, kde několik řek pramení.
Vegetační pásma zahrnují mlžné lesy, vřesoviště nebo alpinské oblasti
Co se týče přírodního prostředí, oblasti Kilimandžára se dělí do několika pásem podle nadmořské výšky. Uvidíte kapradiny, lesy, mlžné lesy, vřesoviště, močály nebo alpinské pouště. Zajímavé je také to, že zcela chybí pásmo bambusů, které je tak typické pro Mount Meru. V každém pásmu naleznete charakteristické zástupce fauny i flóry, ze zvířat tu např. kromě primátů žijí i levharti, antilopy nebo buvoli. Jednou se dokonce našel pod vrcholem zmrzlý levhart – nikdo neví, co tak vysoko dělal.
Hora je oblíbená mezi turisty a horolezci, jelikož na její zdolání není zapotřebí žádných technických horolezeckých dovedností. To však často vede k zásadnímu podcenění výstupu a dojmu, že tam dojde každý, kdo si zamane. Faktem je, že o zdolání se každým rokem pokusí zhruba 30 000 lidí, uspěje ale sotva třetina z nich. Největším nepřítelem je nedostatek kyslíku ve vyšších partiích, kde se každý krok stává náročným, a především pak horská nemoc, která každoročně stojí život několik lidí. Mylná je také představa, že jakožto na africkém kontinentu bude cestou horko a teplo. Opak je pravdou. Cestu vám téměř jistě protne ledový vítr a nízké teploty. Pověst snadného výstupu, kterou Kilimandžáro má, je velmi relativní.
Co je dobré vědět před výstupem
Nejlepší sezonou pro výstup na Kilimandžáro je období od prosince do února, případně mezi červnem a zářím, kdy už je ale větší zima. Koneckonců na sněžení ve vrcholových partiích musíte být připraveni v kteroukoliv roční dobu. Pro výstup budete potřebovat zkušeného průvodce a osvědčenou společnost, která vám zajistí vše potřebné. Časově potřebujete alespoň 6 dní, přičemž výstupových tras je několik. Nejznámější jsou Marangu a Machame. Většinou se spí ve stanech, které vám poskytne společnost, jež vás na výstupu doprovází.
Kromě kvalitního vybavení byste také měli být v dobré fyzické kondici. Výstup je opravdu namáhavý, a čím více času si na něj vyšetříte, tím větší máte šanci, že uspějete. Nadmořská výška je vždy protivník číslo 1 a také proto se doporučuje před výstupem na Kilimandžáro vylézt na Mount Meru, která slouží pro lepší aklimatizaci. Celou cestu je pak žádoucí jít stejným, pomalým tempem, s čímž vám nejlépe poradí váš profesionální průvodce.
Výstup na africkou krásku je poměrně drahou záležitostí. Desítky dolarů denně se platí za vstup do NP, další desítky za průvodce, kuchaře a nosiče, jejichž počet je povinně stanoven správou národního parku. Další náklady vezme ubytování, strava a také spropitné pro všechny členy výše popsaného týmu.