Osvětim (polsky Oświęcim, německy Auschwitz) je významným turistickým městem, které v minulosti neblaze proslulo jako místo největšího nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora. Samotné město bylo založeno kolem roku 1179. Za 2. světové války bylo součástí Německé říše a jako první zde byl postaven koncentrační tábor Osvětim I. (areál bývalých kasáren). Roku 1942 následoval vyhlazovací tábor Osvětim II. (Březinka – Birkenau).
Tábor ve 3 km vzdálené vsi jménem Březinka byl vybudován za účelem vyhlazení celé židovské rasy. Byl rozdělen na řadu podsekcí ohraničených ostnatým drátem nabitým elektřinou. Jeho kapacita dosáhla v roce 1944 počtu 90 tisíc vězňů. Denně zde docházelo k vraždám tisíců Židů, ale i ostatních národností. Nacházely se zde čtyři plynové komory, ve kterých mohlo být denně zavražděno na šest tisíc lidí. Vězni byli nuceni k otrockým pracím v německých firmách. Místo také neblaze proslulo jako útočiště nacistických lékařů, kteří zde prováděli pokusy na lidech. Jedním z nich byl také Josef Mengele.
Osvětimský tábor byl známý pro svou tvrdost. V letech 1942–1944 zde bylo zbudováno kolem 40 podtáborů osvětimského komplexu. Nejznámějším z nich byl tábor Osvětim III. – Buna Monovice, který vznikl ve spolupráci s podnikem IG Farbenindustrie AGV, který vyráběl plyn Cyklon B používaný v osvětimských plynových komorách.
Koncentrační tábor Osvětim byl osvobozen Rudou armádou 27. ledna 1945. Tento den se stal také dnem svobody pro 7 tisíc vězňů, kteří – i přes snahu nacistů odvést všechny vězně z místa a zničit důkazy o existenci tábora – přežili a dočkali se svého vysvobození. V okolí města se nachází několik výrobních závodů, které jsou smutnou vzpomínkou na události období války. Z Osvětimi uprchlo celkem 667 vězňů, z nichž však 270 bylo dopadeno již v okolí tábora a okamžitě popraveno. Podle odhadů v Osvětimi zemřelo 1,2–1,6 milionu lidí. Polské město se tak stalo symbolem nelidskosti a genocidy. Dnes je město ležící při ústí řeky Soly do Visly významným průmyslovým centrem.