Národní park Bieszczady

Pohoří Bieszczady je horský celek spadající do systému polských Karpat. Rozkládá se v nejzazším cípu jihovýchodního Polska, odkud se klene i na Slovensko (Bukovské vrchy) a Ukrajinu (Verchovynskyj Vododilnyj hrebet). Nejvyšší a nejkrásnější část Bieszczad je součástí biosférické rezervace Východní Karpaty (UNESCO) a roku 1973 byla prohlášena národním parkem. Čtyřikrát rozšiřovaný NP dnes pokrývá 292 km² a je třetí největší v celém Polsku. Oblast Bieszczad byla v důsledku operace Visla roku 1947 vysídlena a dnes zde žije jen hrstka obyvatel (méně než 1 osoba na km²). Přibližně 80 % národního parku je tvořeno bukovými lesy, které si uchovaly svůj původní pralesní charakter. V nedotčené přírodě se daří vzácné fauně – žijí tu vlci, zubři, medvědi hnědí a rysi (symbol parku), z ptactva různé sovy, orli skalní, čápi černí aj. Stejně tak je národní park bohatý na chráněné rostlinné druhy, jako jsou např. karpatské endemity černýš skalní, oměj chlupoplodý a hvozdík kartouzek. Nejvyšší partie pohoří tvoří poloniny, zvlněné travnaté hřebeny, z nichž se otevírají fantastické výhledy do údolí. Mezi nejkrásnější patří polonina Caryńska a Wetlińska. Nejvyšším vrcholem Bieszczad je Tarnica (1 346 m).