(lat. Papio cynocephalus, angl. yellow baboon)
Popis
Paviáni patří mezi středně velké primáty. Tělo mají pokryté srstí žlutošedé barvy. Mají lysou kůži v obličeji, na uších a sedacích partiích je tmavé barvy. Ocas bývá ze čtvrtiny držen vzpřímeně. Paviáni jsou výrazně pohlavně dvojtvární. Samci jsou větší, robustněji stavění s delšími špičáky, dosahují váhy 26 kg. Navíc mají v oblasti hlavy a krku dlouhou srst. Samice jsou výrazně menší, váží okolo 11 kg. Mláďata jsou bělavá.
Obývají savany, řídké i galeriové lesy. Preferují oblasti s dostatkem vody. Každý den až dva totiž potřebují pít. Když je vody nedostatek, olizují kapky rosy z kožichu. Po zemi se pohybují po čtyřech. Nejčastěji se s nimi lze setkat v blízkosti akácií. Dožívají se v divočině okolo 25 let, v zajetí až 40 let. Jsou chytří, učenliví a přizpůsobiví. Mohou působit škody na pěstovaných plodinách, kradou věci turistům a umí otevřít i dveře auta.
Tlupa
Běžná tlupa má 20–180 členů a vládne v ní pevná hierarchie. Nejvýše postavený je dominantní samec, pak následují podřízení samci, kteří tlupu brání a v případě potřeby nahradí vedoucího samce. Dále jsou samice s mláďaty, nejnižší postavení mají odrostlá mláďata. Samice v říji mají výsadní postavení a doprovázejí dospělé samce.
Přesuny celé skupiny jsou vysoce organizované. Přes den se jedinci zdržují na zemi a na večer (po 16. hodině) vyhledávají úkryt v korunách stromů, kde jsou v bezpečí před dravci. Stávají se kořistí lvů, gepardů, hyen, krajt, šakalů, psů i lidí. S výjimkou člověka loví predátoři jen mláďata, staré, nemocné a oslabené kusy.
Potrava
Paviáni jsou všežravci. Žerou plody, listy, pupeny, traviny, lusky, kořínky, hlízy, cibulky, oddenky, květy, semena, hmyz, vejce a menší obratlovce. Dokážou ale ulovit i mladou gazelu nebo antilopu. Rádi kradou výživná pštrosí vejce, riskují ale nebezpečí, že je pštrosí samec zabije. Z rostlin hodují na listech, pupenech a luscích, mízou si ochucují i ztrouchnivělé časti dřeva kapinice žluté (Acacia xanthophloea) a kapinice zkroucené (Acacia tortilis). Patří tak mezi významné rozšiřovače semen.
Tlupa společně loví zajíce, kočkodany obecné (Chlorocebus aethiops) nebo komby ušaté (Galago senegalensis). Dělení kořisti není spravedlivé, dominantní samec žere první a bere si svůj podíl bez ohledu na to, kdo kořist zabil. Vysoce postavení samci ale mohou lovit i samostatně. Za potravou nachodí 5–6 km denně.
Rozmnožování
Samicím v říji se zvětšuje a zbarvuje do červena anogenitální oblast, což přitahuje pozornost samců. V paviáních tlupách má každý samec možnost se pářit. Vzniká zde proto značná rivalita. Při bojích dochází ke spolupráci mezi samci proti jiným. V rozhodování samic hraje roli mnoho faktorů, jako je postavení samce ve skupině, tělesná stavba, úplatky v podobě masité potravy nebo pomoc s péčí o mláďata.
Během říje se samice páří s několika samci. Díky tomu samci neví, čí mládě je, a tak klesá riziko, že ho zabijí. Mládě je po narození zcela závislé na matce, odstaveno je po roce. Pokud matka zemře, adoptuje ho jiná samice nebo se o něj stará otec. Dospívající samci sami odchází a hledají si novou skupinu, samice zůstávají.
Komunikace
Paviáni mají velmi složitou a na projevy bohatou komunikaci. Primárně jsou to zrakově se orientující zvířata. Upřený pohled doprovázený ukazováním špičáků, popřípadě i štěkavým křikem je výhružka predátorovi. Dále pak využívají různých póz, nahrbování, krčení rameny a zívání. K upevňování vztahů slouží vzájemné čištění srsti, dalšími přátelskými gesty je předávání mláďat a dotýkání se nosy. Ke komunikaci používají také až 30 různých zvuků (křik, vřískání, mlaskání aj.). Především v období říje se ještě využívá předávání informací prostřednictvím čichu.
Zajímavosti
- Jsou rezistentní vůči viru HIV.
- Paviáni z okraje pouště Namib při nedostatku vody požírají prudce jedovatý, kaktusům podobný, pryšec. U lidí vyvolává pozření zuřivost, křeče a smrt. Paviáni obírají zahnuté ostny, oloupou tlustou pokožku a žvýkají dřevnatou dužninu. Není dosud známo, jak jed neutralizují.
- Samci z tlupy si troufnou postavit se i levhartovi nebo gepardovi. Jsou velmi nelítostní a agresivní bojovníci.
- Samci někdy používají mláďata jako „štít“ pro bezpečné přiblížení k dalšímu samci. Vezmou mládě a drží ho proti druhému jedinci, přítomnost mláděte většinou zklidní situaci.
- Paviáni babuin si rychle zvyknou na člověka, často obtěžují, občas mohou být nebezpeční.
- Vzhledem k blízké genetické příbuznosti k lidem bývají často používáni k vědeckým experimentům v oblasti fyziologie, výzkumu krve, kardiovaskulárního systému, neurologie a endokrinologie, a to i jako modely lidských nemocí (epilepsie, vysoký krevní tlak a alkoholismus).
- Protáhlý čenich dal druhu vědecký název, cynocephalus (v řečtině „kynos“ a „kephalikos“ znamená psí hlava).
- Anglický název baboon je zřejmě odvozen od jména egyptského boha Babiho, který byl představován paviánem.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.