Nosál bělohubý

(lat. Nasua narica, angl. white-nosed coati nebo coatimundi)

Popis

Nosál patří mezi šelmy do čeledi medvídkovitých (Procyonidae), jejímž nejznámějším zástupcem (a také příbuzným nosála) je mýval. Nosála najdeme primárně v zalesněných oblastech od Arizony v USA přes Střední Ameriku až po severozápadní Kolumbii a Ekvádor do výšky až 3 000 m n. m. Je to středně velké zvíře s celkovou délkou okolo 110 cm, z které až polovinu tvoří dlouhý ocas. Ten hraje důležitou roli při udržování rovnováhy zvířete během šplhání v korunách stromů.

Průměrně váží nosál 4 až 6 kg, samec je znatelně větší než samice a může dosáhnout váhy až 12 kg. Srst na těle nosála je šedohnědá, světlejší jsou přední končetiny a spodek těla. Bílé skvrny jsou také okolo očí a na čumáku, který je prodloužený s pohyblivým koncem. Po celé délce ocasu nosála se nachází typické černé pruhování. Na předních končetinách jsou také silné drápy.

Na rozdíl od mývala je nosál aktivní především ve dne, kdy si hledá potravu. Noc tráví nosál v bezpečí na stromě. V případě ohrožení se zvíře brání svými silnými drápy a zuby. Nosál se stává potravou mnoha druhů zvířat, např. velkých hadů, dravých ptáků, ocelotů a kun. V přírodě se nosál dožívá okolo 14 let.

Sociální uspořádání

Nosál je společenské zvíře, které žije v tlupě o 4 až 20 jedincích. Tato skupina je tvořena dospělými samicemi a jejich mláďaty různého stáří. Tlupa obývá území o rozloze zhruba 1 km² a na svých hranicích se překrývá s územím sousedních skupin. Na jejím území se také nachází teritoria několika samců. Život ve skupině přináší mnoho výhod jako větší bezpečí dospělých i mláďat a jejich společná výchova.

Samec nosála žije solitérně ve svém teritoriu, které si značkuje močí nebo sekrety z pachových žláz na zadku. Jeho teritorium se nepřekrývá s územím jiného samce, a pokud se náhodou potkají, dochází ke krátké šarvátce.

Potrava

Nosál je typický všežravec, který se živí vším, co zrovna najde. Potravu si hledá převážně na zemi za pomoci jeho výborného čichu a silných drápů na předních končetinách. Někdy také šplhá pro potravu na okolní stromy. Denně tak urazí při shánění potravy až dva kilometry. Základ jeho jídelníčku jsou bezobratlí a hmyz. Další složky tvoří malí obratlovci, vejce, drobní plazi, ovoce a také mršiny. V blízkosti lidí chodí nosál hledat potravu na skládky, do popelnic a kempů.

Komunikace

Ke komunikaci v rámci skupiny používá nosál mnoho různých zvuků, a to v podstatě nepřetržitě. K udržování dobrých vztahů a soudržnosti skupiny tráví zvíře hodně času péčí o srst dalších členů tlupy. Pachovou komunikaci využívá nosál hlavně na značení svého teritoria.

Rozmnožování

Období páření nosála nastává zhruba od února do března. V této době se solitérně žijící samec přidává ke skupině samic a snaží se, aby ho skupina přijala. Poté se samec spáří se všemi samicemi a tlupu zase opouští. Březost nosála je dlouhá okolo 77 dní, měsíc před narozením mláďat samice opustí skupinu a na bezpečném místě pro ně vybuduje hnízdo.

V jednom vrhu se rodí od dvou do sedmi mláďat, která jsou zcela závislá na péči matky. První týdny tráví v hnízdě, oči se jim otevírají 11. den života a krmena mateřským mlékem jsou zhruba do čtyř měsíců. Pak se s matkou opět připojují k tlupě, v této době jsou nejzranitelnější a jejich úmrtnost je vysoká. Samice, které nemají mláďata, v tlupě fungují jako pomocné pečovatelky a starají se o mláďata ostatních samic. Mláďata dospívají ve dvou letech, mladí samci opouští rodnou tlupu a začínají žít sami, samice mohou zůstat anebo se připojit k jiné skupině. Rozmnožovat se začínají ve třech až čtyřech letech.

Zajímavosti

  • Nosál byl lidmi zavlečen i na Floridu, první zmínky o jeho nálezu jsou z roku 1928.
  • Je to velmi inteligentní zvíře, které se dá velmi snadno ochočit.
  • Nosál se řadí mezi málo dotčené druhy. Je loven pro maso nebo pro trh s domácími mazlíčky. Jeho kožich nemá žádnou cenu. V oblastech, kde je tlak lovců vyšší, přesouvá nosál svoji aktivitu do nočních hodin.
  • Pokud má příležitost, stává se z něj i polní škůdce a občas může lovit i malá domácí zvířata.

Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.