(lat. Melursus ursinus inornatus, angl. Sri Lankan sloth bear, Stickney Bear nebo labiated bear)
Popis
Medvěd pyskatý se vyskytuje na území indického subkontinentu, populace na ostrově Srí Lanka je považována za jeden z jeho poddruhů. Je to středně velký medvěd, který dorůstá výšky 60–90 cm a délky 1,4 až 1,9 m. Samci dosahují váhy 80–192 kg a samice 55–124 kg.
Tělo medvěda je spíše hubenější, je pokryté černým chundelatým kožichem s bělavou skvrnou tvaru Y nebo V na hrudi zvířete. Tato skvrna může, zvláště u srílanského poddruhu, někdy chybět. Čenich medvěda pyskatého je dlouhý a silný se světlou srstí a širokými nozdrami. Na krku a mezi rameny tvoří srst až 30cm hřívu. Uši jsou velké a ohebné. Má nejdelší ocas ze všech medvědů, který dorůstá až 17 cm.
Medvěd pyskatý se živí hmyzem a je dobře adaptován na příjem potravy. Na předních nohách má 10 cm dlouhé srpovité drápy, které slouží k rozhrabávání termitišť. Jeho spodní pysk je dlouhý a přizpůsobený k „nasávání“ hmyzu. Úplně mu chybí horní řezáky. Třenové zuby a stoličky jsou menší než u ostatních medvědů, protože v jejich potravě není tolik rostlinné složky, kterou by medvědi museli žvýkat. S potravou žvýkají i mnoho nečistot, takže se jejich zuby dost rychle obrušují.
Jeho chůze je pomalá, kolébavá a poměrně hlučná. Medvěd pyskatý je ale schopen vyvinout i rychlý běh, při kterém předběhne člověka. I když se medvědi zdají pomalí a těžkopádní, jsou to výborní lezci a šplhači po stromech. Do korun stromů šplhají za potravou a odpočinkem. Umí vylézt i po dost hladkém povrhu nebo třeba viset hlavou dolů jako lenochod. Také dobře plavou a do vody si často chodí hrát.
Na stromech si ve dne staví lůžko z větví, během období dešťů odpočívají v jeskyních. Jsou to převážně noční medvědi, samice s mláďaty ale bývají aktivní i ve dne. V zimě tito medvědi nehibernují. V oblastech, kde se vyskytují tygři, se medvědi pyskatí občas stávají jejich kořistí. Ohrožovat je může i levhart, protože za nimi dokáže vylézt i na stromy.
Sociální uspořádání
Medvěd pyskatý je samotářské zvíře, které žije ve svém teritoriu. S dalšími jedinci se moc nesdružuje, a to ani v době rozmnožování. Výjimkou je samice s mláďaty.
Potrava
Medvědi pyskatí se živí převážně hmyzem, jsou to specialisté na požírání termitů, které vyhledávají čichem. Termitiště rozhrabou pomocí silných drápů na předních končetinách a seběhlé termity „vysávají“ tlamou z chodbiček. Zvuk vzniklý při „sání“ je slyšet až na vzdálenost 180 metrů.
Dále se medvědi živí různým ovocem, např. mangem či plody chlebovníku, a také jinou rostlinnou potravou – spadanými okvětními lístky, cukrovou třtinou a lusky kasie obecné. Vyhledávanou pochoutkou medvědů jsou plástve divokých včel. Jen velmi zřídka loví jiné savce.
Samice krmí mláďata vyvrženou napůl strávenou lepkavou směsí ovoce a včelích pláství, která ztuhne do tmavě žluté chlebovité hmoty. Tento „medvědí chléb“ je některými indickými domorodci považován za delikatesu.
Rozmnožování
Na Srí Lance se medvědi pyskatí rozmnožují v průběhu celého roku. Samec se páří jen s jednou samicí a tak téměř nedochází k soubojům mezi samci. Březost samice trvá zhruba 7 měsíců a rodí se většinou jedno až dvě, výjimečně tři mláďata. Ta jsou v prvních týdnech života ukryta v jeskyni nebo v úkrytu pod velkými kameny.
Vývoj mláďat je oproti jiným druhům medvědů poměrně rychlý, za 4 týdny po narození otevírají oči a začínají chodit. Samice je nosí na hřbetě až do doby, kdy dosáhnou třetiny její velikosti. O lepší pozici na hřbetě malí medvědi mezi sebou soupeří. Ve věku 24–36 měsíců jsou medvíďata už samostatná a pohlavní dospělosti dosahují ve třech letech života.
Komunikace
Medvědi pyskatí používají ke komunikaci okolo 25 různých hlasových projevů v různých významech (strach, spokojenost, útok). Nejvíce zvuků vydávají v době rozmnožování. Svoje teritorium si jedinci značí škrábanci na stromech, které dělají předníma nohama. Otírají se také o různé předměty a zanechávají na nich svoji pachovou značku.
Smysly
Svoji potravu vyhledávají pomocí výborného čichu, dokážou najít larvy hmyzu skoro až jeden metr pod zemí. Oproti tomu zrak a sluch mají špatný.
Zajímavosti
- Jedno z anglických pojmenování medvěda pyskatého je „sloth bear“, tedy lenochodí medvěd, které odkazuje na jeho pomalý způsob života.
- Medvědi pyskatí byli loveni hlavně pro maso, velké drápy a bakulum (penisová kost, která se vyskytuje u některých skupin savců). Na Srí Lance bylo bakulum medvědů používáno jako lék proti neplodnosti.
- Na přelomu století byli rozšířeni po celém ostrově Srí Lanka (Cejlon), ale pak byly jejich počty zredukovány vlivem přeměny rozsáhlých ploch pralesa na kávovníkové a čajovníkové plantáže. V současnosti je jejich výskyt omezen na severní a východní nížiny ostrova.
- Ještě v nedávné době byli medvědi k vidění v ulicích měst, kde tancovali pro pobavení publika. Tato zábava má své kořeny v Indii ve 13. století. Medvíďata byla ve věku okolo 6 měsíců chytána pytláky, prodávána a cvičena, často za použití násilí a hladovění. Samcům byly vylamovány zuby, aby nemohli pokousat svého majitele. I přes zákaz této činnosti v roce 1972 bylo ještě koncem 20. století v Indii drženo zhruba 800 medvědů. V roce 2009 byli na svobodu puštěni pravděpodobně poslední medvědi.
- Za britské koloniální nadvlády byli medvědi často drženi jako domácí zvířata. Manželka spisovatele Kennetha Andersona chovala osiřelé mládě jménem Bruno. Medvěd žral téměř cokoli, dokonce i motorový olej. Naučil se také mnoho kousků a triků.
- Medvědi pyskatí někdy útočí na lidi, především v případě, když lidé naruší jejich teritorium, anebo když se medvěd cítí člověkem ohrožen. Medvědi před nepřítelem neutíkají na stromy, ale postaví se mu odhodlaně tváří v tvář. Proto jsou v případě takového střetu velmi agresivní. Naproti tomu jen zřídka se stávají lidožrouty. Mezi lety 1989 a 1994 v oblasti Madhjapradéši (střední Indie), zabili medvědi 48 lidí a dalších 686 zranili. Mezi dubnem 1998 a prosincem 2000 se v Čhattísgarhu událo celkem 173 útoků na člověka, z toho 11 smrtelných. Většina útoků byla spáchána jedním medvědem a stala se v zahradách a polích během monzunového období. Příčinou je zřejmě vysoká hustota lidí a úbytek vhodného prostoru pro medvědy.
- Tygři napodobují volání sambarů, aby medvědy přilákali a ulovili. Medvědi se tygrům snaží vyhnout, a tak bázlivě reagují i na zvuky vydávané samotnými jeleny.
- Medvěda pyskatého najdeme i v knize Rudyarda Kiplinga Knihy džunglí, kde je zpodobněn jako starý medvěd Balú. Popis v knize ale úplně neodpovídá realitě. Jeho jméno vzniklo z hindského označení tohoto medvěda „Bhalu“.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.