Lucemburk (lucembursky Lëtzebuerg, francouzsky Luxembourg, německy Luxemburg) je hlavním a největším městem Lucemburského velkovévodství. Leží na soutoku řek Alzette a Pétrusse, které tu protékají hlubokými stržemi. Rokle bylo třeba překlenout, a proto se z Lucemburku stalo město mostů a viaduktů. Zároveň bylo staré město postavené na skále a v minulosti bylo obehnáno hradbami a provrtáno kilometry pevnostních chodeb. Těžko dobytné hradby byly v 19. století strženy a zůstaly jen podzemní kasematy. Poměrně velké plochy města jsou věnovány zeleni, parkům a lesům. Dnes žije v lucemburské metropoli asi 120 tisíc obyvatel.
Ekonomicky je Lucemburk jedno z nejbohatších měst na světě, které má vysokou kvalitu života. Je to sídlo několika institucí Evropské unie, např. Evropského soudního dvora, Evropského účetního dvora, Sekretariátu Evropského parlamentu, Evropské investiční banky a Evropského investičního fondu. Od roku 2006 se v Lucemburku každoročně běhá maratón, koná se tu také významný tenisový turnaj. Historické centrum města a části opevnění byly v roce 1994 zařazeny na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Historie Lucemburku
V době Římské říše stála na tomto místě pevnostní věž u křižovatky dvou římských silnic. Město však bylo založeno až v 10. století. Vzhledem ke své poloze mělo vždy velký strategický a vojenský význam. První hradby vznikly právě v 10. století, nové nechal kolem roku 1340 postavit český král Jan Lucemburský. Ty pak vydržely přes 500 let, než byly v roce 1867 strženy.
V roce 1443 dobyl město burgundský vévoda Filip III. Dobrý. Po Burgunďanech se dalšími v řadě vládců stali španělští Habsburkové, rakouští Habsburkové, Francouzi a Prusové. Obléhání Francouzi v době po Velké francouzské revoluci trvalo sedm měsíců, než město, postavené podobně jako Gibraltar na skále, padlo. To mu vysloužilo přídomek Gibraltar severu. Od roku 1815 bylo Lucembursko personální unií spojeno s Nizozemským královstvím, ale bylo pod pruskou vojenskou kontrolou.
Spory mezi velmocemi Pruskem a Francií o vliv nad mohutnou pevností vyústily v Londýnskou dohodu (1867), která stanovila, že hradby musí být strženy a pruská posádka se stáhne. Demolice hradeb trvala 16 let. V roce 1890 získalo Lucemburské velkovévodství plnou nezávislost. Za první i druhé světové války byl Lucemburk okupován Němci, ale po válce se ocitl v centru evropské integrace.
Jan Lucemburský
Dynastie Lucemburků představuje spojnici mezi českou a lucemburskou historií. Jan Lucemburský byl českým králem v letech 1310-46. Narodil se však v Lucemburku v roce 1296 jako syn pozdějšího císaře Jindřicha VII. a Markéty Brabantské. Na český trůn se dostal, protože česká šlechta hledala alternativu k vládě neschopného Jindřicha Korutanského. Jan Lucemburský získal trůn vojenskou silou, svůj nárok ale předem posílil manželstvím s dědičkou českého trůnu Eliškou Přemyslovnou.
Král se stal v Evropě legendou pro své rytířské ctnosti a chrabrost. V Čechách spíše ztrácel moc vůči české šlechtě, ale v zahraničí se mu diplomaticky dařilo a získal přízvisko král diplomat. Rád se účastnil bitev i rytířských turnajů. Při jednom turnaji přišel o oko. Posledních šest let života už byl zcela slepý, i tak se ale dál aktivně účastnil bitev. Při jedné také zemřel, když stál v roce 1346 po boku francouzského krále proti Angličanům v bitvě u Kresčaku (v rámci stoleté války). Z jeho manželství s Eliškou vzešlo sedm dětí, mezi nimi i pozdější český král a římský císař Karel IV., dnes držitel titulu „největší Čech“.
Lucemburk – zajímavosti a památky
Staré město – je tvořeno budovami z 18. a 19. století. Je celé určeno pro pěší a nabízí řadu pěkných vyhlídek a je tedy příjemné na procházku. Nachází se tu spousta obchodů, barů a restaurací. Hlavní nákupní zónou je třída Grande Rue a její okolí.
Kasematy Bock – leží na skalním ostrohu (Rocher du Bock = Kozí skála), na místě prvního hradu Lucillinburhuc, který nechal postavit vévoda Siegfried v roce 963 a který dal jméno celému lucemburskému národu. V 16. století byl hrad stržen a v 17. století vznikla na jeho místě pevnost s podzemní sítí chodeb, která měla délku až 23 km. Bylo to za vlády Španělů, ale později svou troškou do mlýna přispěl ke stavbě i slavný francouzský stavitel Vauban a následně Rakušané. Povrchové části už byly zničeny, ale stále existuje cca 17 km chodeb, z nichž část je přístupná veřejnosti. Za druhé světové války sloužily chodby jako protiletadlový kryt pro 35 tisíc lidí.
Velkovévodský palác (Palais Grand-Ducal) – stojí na místě středověké radnice. Od konce 19. století je oficiálním sídlem lucemburského velkovévody, odehrává se tu mnoho oficiálních státních ceremonií a audiencí. Prohlídka zdobného interiéru s průvodcem je možná pouze v létě.
Náměstí Viléma II. (Guillaume II) – hlavní náměstí se jmenuje po nizozemském (a v té době zároveň lucemburském) panovníkovi. Stojí tu budova radnice a ve středu a v sobotu se tu od 7:30 do 13 hodin odehrávají trhy.
Pamětní deska Jana Palacha – připomíná protest českého studenta Palacha proti okupaci vlasti v roce 1968. Nachází se na budově přilehlé části lucemburského hlavního náměstí Place d´Armes (na jeho západním okraji), která se také jmenuje Square Jan Palach. Myšlenka pojmenovat část Lucemburku po Janu Palachovi se zrodila v hlavě Fernanda Zürna, který byl v 60. letech zástupcem primátora. S Československem ho pojilo přátelství už od druhé světové války, kdy se dokonce zapojil do odboje proti Němcům.
Kasematy Pétrusse – další kasematy (podzemní chodby) postavené Španěly v 17. století, rozšířené Francouzem Vaubanem a Rakušany. Nejsou tak rozsáhlé jako kasematy Bock.
Katedrála Panny Marie (Notre-Dame) – jezuitský kostel z počátku 17. století získal status katedrály v roce 1870, kdy se stal Lucemburk sídlem biskupství. Uvnitř je k vidění tribuna vyhrazená panovnické rodině velkovévodství, socha Panny Marie – Těšitelky trpících, která je už po staletí národní patronkou, a také hrobka nynějších velkovévodů. Pro českého návštěvníka je nejzajímavější náhrobek českého krále Jana Lucemburského umístěný v kryptě. Pravost jeho ostatků prokázal v roce 1980 český badatel prof. Emanuel Vlček. Nedaleko katedrály stojí památník Gëlle Fra (Socha vítězství) věnovaný lucemburským obětem první světové války.
Casino – pseudobarokní budova kasina z konce 19. století dnes slouží jako galerie moderního umění.
Pont Adolphe – nejznámější most přes řeku Pétrusse postavený v letech 1899–1903. Je z něj pěkný výhled na staré město i dolů do kaňonu řeky. Chodit přes most směrem k nádraží (Gare) už se příliš nevyplatí.
Zajímavosti mimo centrum starého města
Opatství Neumünster – kulturní centrum v bývalém opatství, jehož součástí je i kostel svatého Jana Křtitele (St. Jean Baptiste).
Dräi Eechelen – je přezdívka pevnosti Thüngen (v překladu Tři žaludy). Má tři válcovité věže a v současnosti slouží jako pevnostní muzeum. Lucemburk kdysi obepínalo mnoho takových pevností. Od pevnosti Thüngen se naskýtají krásné výhledy zpět na staré město na kopci.
Čtvrť Kirchberg – moderní čtvrť, která příliš nelahodí oku turisty, je sídlem většiny institucí Evropské unie. Zároveň tu stojí i hotely, restaurace, kulturní a sportovní centra i obchodní středisko. Obrovské Kongresové centrum je určeno pro 1 100 delegátů a 3 500 novinářů. V Kirchbergu najdete mj. i Národní knihovnu nebo třeba památník Roberta Schumanna, francouzského politika a rodáka z Lucemburska, který se výrazně podílel na vzniku dnešní Evropské unie.