(lat. Panthera pardus pardus, angl. leopard)
Popis
Levhart (leopard, pardál) patří mezi kočkovité šelmy, má poměrně krátké nohy a dlouhé tělo. Je menší než tygr, lev i jaguár. Samci jsou o 30 % větší než samice. Levhart je velmi přizpůsobivý prostředí, vyskytuje se od deštných pralesů po pouštní oblasti, je nenáročný na potravu. Umí běhat rychlostí až 58 km/h, dobře plave, do dálky skočí 6 m a do výšky 3 m. V zajetí se dožívá až 21 let.
Na kožichu levharta se vyskytují skvrny tvaru rozet. Vyskytuje se i melanistická forma, která je celá černá (tzv. černý panter). Černá barva je dědičná, je způsobena geneticky. Toto zbarvení může působit jako maskování v deštných lesech. V Africe je černých levhartů méně – je to nevýhodné v savaně při lovu. V lesích etiopské vysočiny jsou častější, cca jeden z pěti jedinců může být černý. Může to být ale také pozůstatek přizpůsobení se epidemii nemocí, protože geny způsobující melanismus mohou také ovlivnit imunitní systém.
Většinu dne levharti tráví na stromech, kde odpočívají, ukrývají se, odnáší si do větví kořist a často na stromech loví a číhají na kořist. Nejvíce aktivní jsou v noci. Jsou poměrně plaší, a tak není snadné je potkat.
Sociální uspořádání
Levharti jsou samotářští a společnost druhého pohlaví vyhledávají pouze v období námluv. Velikost teritoria u samců je od 30–78 km2, u samic 15–16 km2. Mezi samci se teritoria nepřekrývají, ale mezi samci a samicemi ano. Při setkání dvou samců dochází k agresivnímu chování a někdy až k zabití jednoho z nich.
Potrava
Levharti jsou nenároční na potravu, živí se vším od chrobákovitých brouků po antilopu Derbyho, velmi oblíbenou potravou jsou opice. Dále žerou kopytníky, hlodavce, plazy, obojživelníky, hmyz, ptáky, ryby i drobné šelmy, ale také domácí psy. Konkurují si v boji o potravu s dalšími velkými predátory (lvy, hyenami a psy hyenovitými).
Kořist často ukrývají na stromech. Byl pozorován i jedinec táhnoucí na strom mladou žirafu vážící okolo 125 kg (2–3x více než levhart). Pokud není v blízkosti strom, kořist ukrývá pod listí, její pach se snaží překrýt svými výměšky. Když je úlovek velký, konzumuje ho i několik dní, i když už je ulovené zvíře zřetelně v rozkladu.
Rozmnožování
Pomocí čichových vjemů samec zjišťuje možnost páření se samicí. Námluvy jsou podobné ostatním kočkovitým – třou se a vydávají mručivé zvuky. Levharti se mohou pářit po celý rok, říje je krátká. Březost trvá od 90 do 105 dní a samice rodí 2–4 mláďata, a to na bezpečném místě (jeskyně, trhlina mezi balvany, duté stromy atd.).
Kožich mláďat je hustší a delší s méně viditelnými skvrnami. Úmrtnost mláďat je vysoká, 41–50 % jich zahyne během prvního roku života. Hrozí jim nebezpečí od lvů, hyen a psů hyenovitých, ale také od paviánů.
Komunikace
Mezi jedinci probíhá komunikace pomocí hlasových signálů – mručení, předení a řvaní. Dále prostřednictvím pachových stop, které jsou tvořeny výměšky a pachovými žlázami pod kořenem ocasu, a také za pomoci vizuálních signálů – postavení těla, mimické výrazy obličeje a vizuálního značení na stromech (poškrábané stromy).
Smysly
Mají výborný čich, zrak a sluch. Žijí v skrytu a je obtížné je spatřit.
Zajímavosti
- Ve starověku se věřilo, že levhart je hybrid lva a pantera (slovo panter označovalo černou formu jakékoli velké kočky). Odráží se to i v jeho jméně z řeckého leon (lev) a pardos (panter).
- Jako lvi se i levharti mohou křížit s dalšími kočkovitými šelmami a vznikají hybridi (lvice + levhart = leopon, puma + levhart = pumapard).
- Levhart se vyskytuje v umění, mytologii a folkloru mnoha zemí. Také v heraldice, kde jsou nejčastěji vyobrazeni po třech. Je zobrazen např. na erbu afrických států Benin, Malawi, Demokratická republika Kongo a Gabon.
- Jen zřídka jsou lidé napadáni leopardy. Takoví útočníci jsou většinou zranění, nemocní jedinci s nedostatkem přirozené potravy.
- V Tanzanii smí být loveni pouze samci, přesto samice tvořily 28,6 % ze 77 trofejí střílených v letech 1995 a 1998. I odstranění příliš vysokého počtu samců ale může mít škodlivý vliv na populaci.
- Levhart je organizací IUCN klasifikován jako téměř ohrožený. Některé známé geografické variety a poddruhy byly již vyhubeny či jsou na pokraji vymření. Těžiště výskytu leží dnes v subsaharské Africe a početnost populace levharta skvrnitého se zde odhaduje na 700 000 jedinců.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.