Lev pustinný

(lat. Panthera leo, angl. lion)

Popis

Lev pustinný je po tygrovi druhou největší kočkovitou šelmou. Někteří samci dosahují váhy až 250 kg. V přírodě se dožívá 10–14 let, ačkoli samci kvůli častým zraněním z bojů málokdy dosahují více než 10 let. Lvi obývají savany a travnaté pláně, ačkoli si mohou oblíbit i křoviny a les. Většinu dne (až 20 hodin) odpočívají ve stínu akácií. Aktivní jsou až za soumraku, v noci a za úsvitu, kdy také loví.

Samce poznáme podle hřívy, jejíž velikost, barva nebo nepřítomnost ukazují na genetické dispozice, zdravotní stav a hladinu testosteronu. Občas se vyskytují i lvi bez hřívy. Obě pohlaví mají na konci ocasu chomáč chlupů, který nenajdeme u žádné další kočkovité šelmy.

Smečka

Lvi jsou poměrně sociální zvířata v porovnání s ostatními kočkovitými šelmami, které ve smečkách nežijí. Smečka, která má vždy vymezené svoje teritorium, se skládá z 5 až 9 příbuzných samic, jejich mláďat a samce. Objevují se také skupiny se dvěma samci, kteří spolupracují, jsou to většinou bratři. Život ve skupině přináší výhody jako společný lov, ochrana mláďat nebo udržení teritoria. Jedinci – samci i samice – také mohou žít samotářsky nebo v párech (příbuzní samci). Během života mohou tyto dvě strategie střídat.

Potrava

Lvi jsou vrcholoví predátoři, jejich kořistí jsou pakoně, impaly, zebry, buvoli a prasata bradavičnatá. Požírají ale i mršiny. Málokdy útočí na větší zvířata, např. žirafy, protože by riskovali zranění. Ve smečce loví samice, jsou menší, rychlejší a nemají těžkou hřívu, která navíc při delším běhu způsobuje přehřívání. Lov je koordinovaný, samice obklíčí kořist a připlíží se co nejblíže, pak rychlým útokem a skokem kořist doženou a strhnou, zabíjí ji sevřením nebo prokousnutím krku.

Samci často samicím kořist seberou a nažerou se jako první. Najednou dokážou sežrat až 30 kg, v průměru denně potřebují 5–7 kg masa. Napadají také hospodářská zvířata a lidi. Lvi kradou potravu levhartům, gepardům, hyenám a psům hyenovitým, dokonce někdy zabíjejí dospělce i mláďata, ale nežerou je.

Rozmnožování

Říje se vyskytuje u samic několikrát do roka, během ní se samice může pářit s více samci. Pár se drží pohromadě několik dní a páří se 20–40krát za den. Samice preferují samce s větší a tmavší hřívou.

Březost trvá 110 dní, poté samice najde chráněné místo dál od smečky a porodí 1–4 mláďata, která jsou slepá a bezmocná. Několikrát do měsíce je přenáší na jiná místa, a jakmile trochu povyrostou, všichni se vrací ke smečce. Mláďatům hrozí nebezpečí od šakalů, hyen, levhartů, hadů a dravých ptáků. 80 % jich zemře ještě před dosažením dvou let.

Samice ve smečce často synchronizují svoje reprodukční cykly, takže pak mohou společně vychovávat mláďata. Když se vymění ve skupině samec, nově příchozí všechna mláďata zabije, aby se mohly samice co nejdříve pářit.

Komunikace

Lvi mají široký repertoár zvuků: vrčení, předení, syčení, kašel, mňoukání a řev. Tím se ozývají nejčastěji v noci, je slyšet až na vzdálenost 8 km. Dorozumívají se výrazem tváře a držením těla. Velmi časté je také olizování a tření o hlavu a krk, které značí pozdrav.

Smysly

Mají velmi dobrý zrak a vynikající noční vidění díky reflexní vrstvě (tapetum lucidum) na očním pozadí, která odráží světlo na sítnici. V noci vidí 8x lépe než lidé. Naproti tomu vnímání barev je oslabené, téměř vůbec nevnímají červenou. Velmi dobrý je také sluch, zatímco čich není příliš rozvinutý. Hmatovým orgánem jsou vousky na tlamě a na zadní části spodní strany tlapy, které zaznamenávají dotyk s předměty, proudění vzduchu a vibrace podkladu.

Lidožraví lvi

Lidé se také stávají oběťmi lvů, nejznámější je případ dvou lidožravých lvů v Tsavu (Keňa), kteří za 9 měsíců sežrali 28 dělníků při stavbě trati. Touto událostí se inspiroval film Lovci lvů (The Ghost and the Darkness).

Tito lvi jsou větší než normální, postrádají hřívu a často mají problémy se zuby, proto jsou pro ně lidé snadnou a dostupnou kořistí. Je také možné, že útoky na lidi mohou být způsobeny nedostatkem přirozené potravy v hustě zalidněných oblastech. Lidožrouty se někdy stávali také lvi, kteří se naučili žrát lidské maso např. na mrtvolách dělníků, které Britové nechali volně ležet kolem stavby trati.

Rekord drží méně známý incident, který se odehrál od konce 30. let do konce 40. let v Tanganice (nynější Tanzanii). George Rushby zastřelil lva, který údajně pod vlivem kouzelníka Matamula Mangera zabil okolo 1 500 lidí. V Tanzanii v letech 1990–2005 značně vzrostl počet útoků na člověka. Týdny po úplňku (kdy jsou tmavší noci) je riziko útoku vyšší.

Zajímavosti

• Bílí lvi nejsou jiný druh ani albíni, ale jde o genetickou anomálii, tzv. leucismus (mají pigment v duhovce a kůži, ale nikoliv v srsti).
• Lvi jsou nejvíce ohrožováni činností člověka a nemocemi.
• V NP Manyara tvoří potravu lvů z 62 % buvoli, protože je jich tam velké množství.
• Lvi se mohou křížit s dalšími kočkovitými šelmami. Při křížení s tygrem vzniká buď ligr, nebo tigon (první část zkratky značí vždy živočišný druh samce, druhá samice). Dále se mohou křížit s levharty a jaguáry, tito jedinci se nazývali leoponi a jaglioni. Děje se tak jen v zajetí. Nicméně se to nedoporučuje, kvůli zachování druhů a poddruhů.
• V mnoha kulturách jsou lvi zobrazováni jako silná a ušlechtilá zvířata. Lev také představuje krále zvířat, a tak byl symbolem královské vznešenosti a odvahy, viz např. přízvisko anglického krále Richarda Lví srdce.
• Starověcí Egypťané uctívali lvice jako válečná božstva, jednou z nich je i Sphinx (sfinga).
• Lev se vyskytuje v Ezopových bajkách, řecké a římské mytologii a legendách kultur starověké Mezopotámie.
• NP Lake Manyara v Tanzanii a Queen Elizabeth National Park v Ugandě jsou dvěma africkými parky, kde můžeme často pozorovat tzv. stromové lvy. Jsou to normální lvi, kteří se ale netypicky chovají – často šplhají na akácie. Stromy jim poskytují chladné místo k odpočinku bez much tse-tse, stád buvolů a slonů.
• V roce 1961 bylo v oblasti NP Ngorongoro velké sucho, následující rok byl naopak velmi vlhký, deště přetrvávaly i v období sucha. To způsobilo prudký nárůst populace much bodalek stájových (Stomoxys calcitrans), které se živí krví zvířat. Nejhůře to snášeli lvi, kterým se často štípance od much zanítily, byli stresovaní, ztráceli zájem o potravu a jejich populace se zmenšila ze 70 na 10. V roce 2000 a 2001 se celá situace opakovala. Lvi se snažili hmyzu všemožně uniknout např. válením v bahně. Minimálně šest jedinců z 68 v té době uhynulo.

Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.