Lenochod hnědokrký
(lat. Bradypus variegatus, angl. brown-throated sloth)
Lenochod krátkokrký
(lat. Choloepus hoffmanni, angl. Hoffmann's two-toed sloth)
Popis
Lenochod hnědokrký je nejběžnějším zástupcem ze čtyř druhů tříprstých lenochodů (rod Bradypus), vyskytuje se od Hondurasu až po Kolumbii, Bolívii a východní Peru. Oproti tomu se lenochod krátkokrký, který patří mezi dvouprsté lenochody (rod Choloepus), vyskytuje ve dvou oddělených oblastech, od východního Hondurasu po západní Ekvádor a od východního Peru po západní Brazílii a severní Bolívii. Oba druhy jsou obyvateli tropických deštných pralesů a lesů, ale lenochod hnědokrký je přizpůsobivější, a tak ho najdeme ve větší škále biotopů. Oba druhy lenochoda dorůstají podobných rozměrů, délka těla se pohybuje od 40 do 80 cm s váhou v rozmezí 2 až 9 kg. Samice je velikostně srovnatelná se samcem.
Hlava zvířete je zaoblená, uši jsou schované v srsti, čenich je lysý a u lenochoda krátkokrkého celkově delší. Velmi specifický je i jeho chrup, zuby jsou malé, kolíkovité, bez zubní skloviny a rostou po celý život zvířete. Stejný typ chrupu mají také příbuzní pásovci.
Na předních končetinách najdeme dva nebo tři prsty (podle druhu) zakončené až osm centimetrů dlouhými zakřivenými drápy, které umožňují zavěšení se na větev. Samotné zavěšení je řízeno reflexivně a ani mrtvé zvíře z větve většinou nespadne. Ocas lenochoda je velmi krátký.
Lenochod hnědokrký má zbarvení srsti na těle šedohnědé až béžové s tmavší srstí na krku a hlavě. Obličej je světlejší s nápadnými černými pruhy táhnoucími se od očí. Srst lenochoda krátkokrkého je na těle světle hnědá až hnědá, na obličeji ještě světlejší. Srst má často nazelenalý nádech, jednotlivé chlupy jsou totiž duté a uvnitř nich roste několik druhů zelených řas. Díky tomu je i lenochod velmi dobře maskovaný. Srst má ještě další zvláštnost – roste opačně než u ostatních zvířat, tedy směrem z břicha na hřbet, je to jedna z adaptací pro život vzhůru nohama.
Jak už napovídá jeho název, lenochod se pohybuje velmi pomalu, cca rychlostí dva metry za minutu. Má totiž velmi pomalý metabolismus, málo svalové hmoty a teplotu těla jen 34 °C. Většinu života tráví vysoko v korunách stromů, spí 15 až 18 hodin denně, které jsou přerušovány krátkými chvilkami denní nebo noční aktivity. Na zem slézá, jen když potřebuje přejít na jiný strom, pářit se nebo zhruba jednou za osm dní se vyprázdnit. I když se to nezdá, lenochod umí i plavat. Hlavní obrannou strategií lenochoda je jeho nenápadnost a dobré maskování. Pokud je to nutné, brání se svými velkými drápy nebo kousáním. Jeho přirozenými nepřáteli jsou jaguáři, harpyje, oceloti a velcí hadi. V zajetí se dožívá až 30 let.
Sociální uspořádání
Lenochod je samotářský tvor, který žije pomalým životem, a tak obývá jen malé území o velikosti okolo 0,05 km². Preferuje stromy s mnoha liánami a s větvemi ozářenými přímým sluncem. Na jednom stromě najdeme obvykle jen jedno zvíře, společně žije jen samice se svým mládětem. Občas je možné vidět samce, kteří se perou a útočí na sebe drápy.
Potrava
Základ jídelníčku lenochoda tvoří mladé listy, pupeny a výhonky mnoha druhů stromů, např. cekropie (pěstuje se i pro okrasu), které okusuje vysoko v korunách. Obvykle navštěvuje okolo 40 stromů, ale může se specializovat jen na určitý druh, na kterém se pak krmí mnohem častěji. Dále se živí ještě ovocem a květy stromů.
Z větviček odtrhává listy tlamou a pak je rozmělní svými zuby. I když lenochod nepatří mezi přežvýkavce, má třídílný žaludek, v prvních dvou komorách sídlí symbiotické bakterie, které mu umožňují trávit celulózu. Až třetí komora je shodná s žaludkem ostatních savců. Trvá až měsíc, než je potrava zcela strávena. Protože je potrava tak chudá na energii, musí s ní lenochod hodně šetřit, proto má pomalý metabolismus a nízkou tělesnou teplotu.
Smysly a komunikace
Lenochod má velmi špatný zrak a sluch, jeho nejpoužívanějšími smysly jsou tedy hmat a čich, pomocí kterého si vyhledává potravu. Lenochod je i po většinu času, kdy zrovna nespí, velmi tichý. Zvuky využívá hlavně při dorozumívání matky a mláděte a také v době námluv, kdy samice vábí samce. Používá k tomu velmi hlasitý a pronikavý křik ay ay, který je údajně podobný ženskému křiku.
Rozmnožování
Období páření lenochoda nastává obvykle mezi lednem a březnem, ale může se lišit v závislosti na oblasti. Samice se snaží přivábit samce hlasitým voláním, k páření dochází buď ve větvích anebo na zemi. Březost lenochoda trvá šest (lenochod hnědokrký) nebo dvanáct (lenochod krátkokrký) měsíců.
Poté se samici rodí jediné plně vyvinuté mládě, které má srst i dost silné drápy na to, aby se samo udrželo přichycené na jejím břiše. Prvních pět týdnů ho samice kojí mlékem, ale malý lenochod se už pár dní po narození snaží ochutnávat listí, které požírá matka. Tím se postupně učí rozeznat jedlou potravu. Na břiše samice stráví malý lenochod několik týdnů až měsíců, pak už se začíná pohybovat po stromech sám. Lenochod dospívá ve věku dvou až čtyř let.
Zajímavosti
- Jako jeden z mála druhů savců má lenochod jiný počet krčních obratlů, než je obvyklých sedm. U rodu Bradypus je to devět a u rodu Choloepus šest krčních obratlů. Dále lenochod nemá slepé střevo ani žlučník. Až dvě třetiny váhy lenochoda může tvořit potrava v jeho trávicím traktu.
- Lenochod je schopen přežít i zranění, které by zabilo jiné zvíře o stejné velikosti.
- Anglické pojmenování lenochoda krátkokrkého Hoffmann's two-toed sloth je podle německého přírodovědce Karla Hoffmanna (1823–1859). Anglický název lenochoda sloth znamená líný.
- Kromě řas je srst lenochoda domovem pro další druhy živočichů, např. pro samici mola Cryptoses choloepi, která žije v jeho srsti a klade vajíčka do jeho trusu. Byl pozorován také pták čimango žlutavý, který v srsti lenochoda hledal drobné bezobratlé.
- Lenochod hnědokrký i krátkokrký je považován za málo dotčený druh. Hrozí mu především ztráta přirozeného prostředí. Většinu úmrtí lenochodů v Kostarice způsobuje setkání s dráty vysokého napětí nebo pytláky.
- Lenochodi patří společně s mravenečníky a pásovci do skupiny Xenarthra, která se v Jižní Americe objevila před 60 miliony let. Brzy se ale rozrostla do širokého spektra forem, které obývaly všechny biotopy. Někteří pozemní lenochodi dosahovali velikosti slona.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.