Krokodýl americký

(lat. Crocodylus acutus, angl. American crocodile)

Popis

Krokodýl americký je nejrozšířenějším ze čtyř druhů krokodýlů v Americe. Vyskytuje se od pobřeží jižního Mexika a jihu Floridy přes státy Střední Ameriky až po Peru a Venezuelu v Jižní Americe. Najdeme ho také na mnoha karibských ostrovech, např. na Kubě, Jamajce, Hispaniole a Kajmanských ostrovech. Krokodýl žije v široké škále vodních prostředí, najdeme ho ve sladkovodních jezerech, řekách a nádržích, stejně jako ve smíšené (brakické) vodě ústí řek, močálů či mangrovových porostů. Společně s krokodýlem mořským (Crocodylus porosus) je druhem, který dokáže trvale žít ve slané vodě, a tak ho najdeme také na plážích a malých ostrovech. Jedna populace žije dokonce v hypersalinním jezeře Enriquillo v Dominikánské republice.

Krokodýl americký patří k větším druhům krokodýlů, samec obvykle dorůstá délky 4 až 4,8 m a dosahuje váhy 400 kg. Výjimečně ale může dorůst délky až 6 metrů a vážit 900 kg. Samice je menšího vzrůstu než samec, její délka se pohybuje od 2,5 do 3 metrů a váha je do 173 kg. Tělo krokodýla je pokryto silnými šupinami, které jsou na hřbetní straně vyztuženy kostěnou destičkou (osteodermy). Zbarvení krokodýla tvoří dokonalé maskování, hřbetní strana dospělého jedince je šedozelená a břicho žlutavě bílé. Mládě krokodýla je zelené s tmavými pruhy a skvrnami na hřbetě a ocase.

Čenich svým tvarem připomíná písmeno „V“, tím se odlišuje od aligátora, který má hlavu do tvaru písmena „U“. Svaly zavírající čelisti jsou hodně silné, ale svaly otevírající čelisti jsou slabé. Krokodýla rozlišíme od aligátora také podle toho, že mu jsou při zavřené tlamě vidět zuby jak z horní, tak z dolní čelisti. V horní čelisti u něj najdeme 30 až 40 a v dolní 28 až 32 zubů. Oči, uši a nozdry jsou na vrcholu hlavy, takže může vnímat vše okolo sebe a zároveň být skrytý pod hladinou. Ve vodě se krokodýl pohybuje pomocí dlouhého silného ocasu, a to rychlostí skoro 30 km/h. Na souši se pohybuje plazením po břiše nebo pomalou chůzí na „vysokých“ nohách, ale při pronásledování kořisti dokáže na krátkou vzdálenost vyvinout rychlost až 16 km/h. Během období sucha nebo v jiných nepříznivých podmínkách si krokodýl vyhrabává systém nor, kde se ukrývá. Teplotu těla reguluje buď vyhříváním na slunci, nebo ochlazováním ve stínu, otevřenou tlamou se zbavuje přebytečného tepla.

Krokodýl je aktivní převáženě v noci, den tráví odpočinkem ve vodě a vyhříváním. Kořistí jiných živočichů se krokodýl stává jen v době, kdy není dostatečně velký, aby se ubránil. Vejci z hnízd se živí mývalové, lišky, nosálové, mravenci a krabi. Mláďata loví mývalové, velké ryby, kočky, plazi a také jiní krokodýli. Krokodýl americký se dožívá v přírodě 60 až 70 let, zatímco v zajetí jen okolo 45 let.

Sociální uspořádání

Krokodýl je spíše samotářský živočich, který obývá nevelké území, které mu poskytuje dostatek potravy. V místech vhodných pro slunění nebo s nadbytkem potravy se mohou krokodýli hromadit.

Potrava

Krokodýl patří mezi masožravce, živí se širokou škálou živočichů. Jelikož je studenokrevný, vydrží bez potravy po dlouhou dobu, a když se naskytne vhodná příležitost, dokáže jí najednou sežrat velké množství. Složení jídelníčku krokodýla se liší podle toho, jak je zvíře velké. Mládě se živí bezobratlými a drobnými rybkami. Dospívající krokodýl loví hmyz, ryby, žáby, malé želvy, ptáky a savce. Dospělý jedinec loví převážně ryby, dále také kraby, žáby, želvy, vodní ptáky, velké savce, další krokodýly a mršiny. V obydlených oblastech také napadá domácí zvířata a někdy i lidi.

Jeho lovecká strategie je jednoduchá, tiše číhá pod vodou a čeká. Ve vhodné chvíli se rychle vymrští a sevře kořist v silných čelistech. Kusy masa z velké kořisti vytrhá pomocí „válení sudů“, zakousne se a otáčí se okolo své osy.

Otevřenou tlamu pod vodu může mít krokodýl díky tzv. hrdelní záklopce, které vznikla z části jazyka a kryje vstup do průdušnice a jícnu. Kusy potravy polyká vcelku, ale vždy nad vodou nebo na souši. Žaludek krokodýlů je dvoudílný, v první části se nachází gastrolity (spolykané kameny), které slouží k rozmělňování potravy. Druhá část je žláznatá, žaludeční šťávy jsou tak silné, že rozpustí i kosti.

Smysly a komunikace

Krokodýl dobře vidí, má barevné denní a vynikající noční vidění. V noci se nejlépe hledá tak, že se svítí baterkou na vodu a jeho oči se ve světle odráží. Mrká spodním víčkem. Také velmi dobře slyší, a to i infrazvuky. V kůži má tlakové receptory (DPR = dermal pressure receptor), které slouží k vnímání tlaku, pohybu vody při lovu a orientaci. Zřejmě tím vnímá i chemické signály z vody.

Krokodýl komunikuje s dalšími jedinci prostřednictvím zvuků, hlavně samci při námluvách vydávají daleko slyšitelné zvuky ve spojení s třesením vody na hřbetě. Řevem si také brání svoje teritorium. Hodně zvuků také vydávají mláďata. K vyjádření dominance mezi dalšími krokodýly využívá i postavení těla.

Rozmnožování

Období námluv krokodýla nastává na začátku roku v lednu a únoru. Samec je v této době značně teritoriální a snaží se upoutat pozornost samic řevem, předváděním tlamy a zubů a nízkofrekvenčními zvuky. Páření probíhá ve vodě, během dubna a května samice postaví na vhodném místě hnízdo z bahna, písku a rostlinných zbytků. Do něj naklade a zahrabe 30 až 70 bílých podlouhlých vajec, ta se inkubují 75 až 80 dní při poměrně stálé teplotě, která je v hnízdě udržována hnijícím rostlinným materiálem. Pohlaví mláďat je určeno teplotou v hnízdě, při vyšší průměrné teplotě se líhnou samci a při nižší samice. Hnízdo je po celou dobu hlídáno a zuřivě bráněno oběma rodiči.

Při líhnutí mláďata vydávají specifické zvuky, které upozorní samici a ta je z hnízda vyhrabe, některým pomůže se vyklubat a odnese je do nebližší vody. Mláďata jsou při vylíhnutí dlouhá 24 až 27 cm a po několika dnech začínají sama lovit drobnou potravu. V blízkosti své matky zůstávají ještě několik týdnů a pak se rozplavávají. Úmrtnost mláďat je vysoká, jen jedno ze čtyř se dožije věku čtyř let. Mláďata dospívají ve věku 8 až 10 let při délce 1,8 až 2,4 metru.

Zajímavosti

  • Krokodýl je na rozdíl od aligátora citlivý na chlad.
  • Krokodýl americký se vyskytuje v různých oblastech společně s dalšími druhy z řádu krokodýli (Crocodilia). Na jihu USA s aligátorem severoamerickým (Alligator mississippiensis), ve Střední Americe s kajmanem brýlovým (Caiman crocodilus) a krokodýlem Moreletovým (Crocodylus moreletii). Na Kubě s krokodýlem kubánským (Crocodylus rhombifer), v močálu Zapata žije dokonce přirozeně vzniklá populace kříženců krokodýla amerického a krokodýla kubánského.
  • V přírodě mezi krokodýlem a dalšími predátory vznikají někdy konflikty. Existují záznamy o případech, kdy byl krokodýl napaden žralokem bílým (Carcharodon carcharias), jaguárem (Panthera onca) nebo aligátorem severoamerickým (Alligator mississippiensis).
  • V Kostarice jsou zaznamenány případy, kdy krokodýl zaútočil a ulovil karetu zelenavou (Lepidochelys olivacea), která připlavala na pláž klást vejce. Vzhledem ke své velikosti je krokodýl nebezpečný i člověku, ale není tolik agresivní, a tak útoky nejsou příliš časté jako u dalších druhů velkých krokodýlů (krokodýla mořského a nilského).
  • Krokodýl se občas nechává čistit od některých druhů ryb, které ho zbavují parazitů.
  • Krokodýl americký je považovaný za zranitelný druh. V současnosti je nejvíce ohrožen lovem, znečištěním, ztrátou přirozeného prostředí, v obydlených oblastech i dopravou a rybolovem. Na většině území je chráněn zákonem, ale ten není vždy dodržován. Lidmi je loven pro kůži a někdy i pro maso.
  • Krokodýl může žít ve slané vodě díky solným žlázám, které se nachází pod jazykem a zbavují tělo přebytečné soli.

Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.