Jaguár americký

(lat. Panthera onca, angl. jaguar)

Popis

Jaguár patří mezi velké kočky (podčeleď Pantherinae), je jediným zástupcem této skupiny v Americe a zároveň třetí největší kočkovitou šelmou světa (1. tygr, 2. lev). Velikost jaguára je dost variabilní v závislosti na regionu a typu prostředí, ve kterém zvíře žije. Větší jedincí žijí v otevřených biotopech a na jihu jeho areálu rozšíření. Jaguár průměrně dorůstá délky těla 112 až 185 cm, kohoutkové výšky 60–75 cm a váhy 56–96 kg. Samice jsou oproti tomu o 10–20 % menší. Velcí samci ale mohou výjimečně dosáhnout váhy až 158 kg. Nohy jaguára jsou sice krátké, ale velmi silné, takže díky nim zvíře výborně šplhá a plave. Hlava je robustně stavěná se silnými čelistmi, které dokážou rozdrtit velké kosti i želví krunýře. Ocas jaguára je oproti jiným kočkovitým šelmám dost krátký, měří jen 45–75 cm.

Typické zbarvení jaguára je žlutavá až okrová srst s černými skvrnami (rozetami), které mají uvnitř ještě další tmavé skvrny. Na hlavě, krku a končetinách jsou většinou jen černé skvrny, které na ocase mohou tvořit pruhy. Spodní strana těla je bílá. Toto zbarvení tvoří dokonalé maskování, díky kterému se jaguár stává téměř neviditelným. Rozložení rozet a jejich tvar je u každého zvířete jedinečný a díky tomu se dají jedinci individuálně rozlišit.

Ještě do začátku 20. století se jaguár vyskytoval v celé jižní polovině USA, ve Střední Americe a na většině území Jižní Ameriky. V současnosti zahrnuje areál rozšíření od jihozápadu USA (jen pár zvířat) až po severní Argentinu. Jaguár preferuje pralesy, hustě zarostlé lesy, křovinaté oblasti, ale žije i v savanách. Má velmi rád vodu, a tak se často zdržuje v blízkosti řek, potoků a mokřadů.

Jaguár tráví 50–60 % času aktivně, vrchol jeho aktivity nastává za soumraku a úsvitu. Jako vrcholový predátor nemá moc přirozených nepřátel, dospělce může napadnout velký krokodýl nebo anakonda. Mláďata se mohou stát obětí krokodýlů, anakond a dalších jaguárů. V přírodě se jaguár dožívá 12–15 let, zatímco v zajetí se může dožít až 23 let, což ho řadí mezi nejdéle žijící kočky.

Potrava

Jaguár je vrcholovým predátorem této oblasti a hraje důležitou roli v místním ekosystému, kde reguluje počty zvířat. Je typický masožravec, který loví široké spektrum kořisti, jeho strava tak zahrnuje okolo 78 druhů živočichů. Loví především větší kořist, jako jsou jelenovití kopytníci, tapíři, pekari, kajmani a anakondy. Nepohrdne ale ani drobnými savci, žábami, ptáky, rybami, lenochody, opicemi, želvami a pásovci.

Jaguár je lovec ze zálohy, svoji kořist sleduje a potichu se k ní pralesem přibližuje. Rychlým skokem zaútočí na nic netušící kořist, kterou zabije silným kousnutím do krku nebo prokousnutím lebky mezi ušima – podobným kousnutím otvírá i krunýře želv. Menší zvířata zabíjí úderem tlapy. Ulovenou kořist odtáhne na bezpečné místo, někdy i vytáhne na strom. Nejdříve sežere krk, hrudník, srdce a plíce. Jaguár průměrně potřebuje denně jeden a půl až dva kilogramy masa, nárazově ale dokáže sežrat až 25 kg.

Jaguár také loví domácí zvířata v blízkosti lidských obydlí, protože jsou pro něj velmi snadnou kořistí. Někdy se jeho obětí stávají i lidé. Jedná se ale o výjimečné případy, kdy se cítilo zvíře ohrožené nebo bylo zraněné.

Sociální uspořádání

Jaguár žije samotářským způsobem života, dospělá zvířata se setkávají pouze za účelem námluv a páření. Více zvířat žije pohromadě pouze v případě, že se jedná o matku s mláďaty.

Každý jaguár žije ve svém teritoriu o velikosti okolo 50 km², které si značkuje nejčastěji močí, trusem a škrábanci v kůře stromů. Teritoria samic se mohou navzájem překrývat, ale zvířata se snaží sobě navzájem vyhýbat. K soubojům o samice dochází mezi samci jen zřídka, spíše se většinou jedná o boj o teritorium.

Smysly a komunikace

Jako další kočkovité šelmy jaguár velmi dobře vidí, udává se, že šestkrát lépe než člověk. Za šera a tmy mu slouží k lepšímu vidění vrstva tapetum lucidum, která se nachází mezi sítnicí a cévnatkou oka. Ta odráží dopadající světlo, které tak přes světločivné buňky prochází dvakrát. Dalšími výborně vyvinutými smysly jsou sluch a čich, které jsou velmi důležité při lovu, komunikaci mezi jedinci a orientaci v prostředí. Navíc má jaguár zachovaný Jacobsonův orgán, který leží na patře u ústí nosní a ústní dutiny a umožňuje zvířeti zachycovat různé pachy, hlavně feromony. Pro orientaci v prostoru využívá jaguár hmatové vousy na obličeji.

Jaguár umí stejně jako další velké kočkovité šelmy hlasitě řvát díky částečně chrupavčité jazylce. Ozývá se hlavně v noci a většinou se jedná o varování svým potencionálním sokům, ať už v rozmnožování nebo v hájení teritoria. Zvuky jaguára připomínají vrčení, mňoukání a kašlání.

Rozmnožování

Jaguár nemá pevně dané období rozmnožování, k páření může docházet v průběhu celého roku. Samice přichází do 6 až 17denní říje každých 37 dní. V této době se snaží upoutat pozornost samců v okolí tím, že se projevuje hlasitějším řevem a často značkuje okolní předměty močí. Po páření se pár opět rozděluje a další péče o mláďata už závisí pouze na samici.

Březost jaguára trvá 93–105 dní a obvykle se rodí dvě mláďata (nejvíce však čtyři), která jsou slepá a plně odkázaná na péči matky. Ta je ukrývá na předem vybraném bezpečném místě. Oči se mláďatům otevírají ve dvou týdnech života, kojena jsou zhruba tři měsíce, pak jim matka nosí ulovenou kořist. Ve věku šesti měsíců se mláďata vydávají poprvé s matkou na lov. Se samicí zůstávají mladí jaguáři do dvou let, pak se osamostatňují a vytváří si vlastní teritoria. Samice dospívají ve dvou letech a samci ve třech až čtyřech letech.

Zajímavosti

Slovo jaguár pochází z domorodého slova yaguar, které znamená ten, co zabije jedním skokem. V mnoha zemích Střední a Jižní Ameriky se jaguárovi říká el tigre, protože Španělé žijící v 16. století neměli slovo pro kočku menší než lev a větší než levhart, a tak použili označení pro zuřivou kočku, které znali z původně římských spisů.
Jaguár je příbuzný se lvem, tygrem, levhartem sněžným, skvrnitým, obláčkovým, s kterými tvoří rod Panthera. Jaguár se dnes vyskytuje pouze na americkém kontinentu, ale jeho předci pochází z Asie, kde žili asi před dvěma miliony let. Během pleistocénu překročili Beringovu úžinu po pevninském mostě, který vznikl díky nárůstu polárních ledovců, a dostali se do Severní Ameriky. Poté se rozšířili směrem na jih do Střední a Jižní Ameriky.
Kromě klasického zbarvení se u jaguára vyskytuje černé, tzv. melanistické zbarvení. Takový jaguár je celý černě zbarvený se stále viditelnými černými rozetami. Melanističtí jedinci tvoří zhruba šest procent populace. Jsou známí jako černí panteři. Extrémně vzácní jsou albinotičtí jedinci, kterým se říká bílí panteři. V přírodě jsou ale takoví jedinci velmi rychle z populace vyselektováni.
Jaguár patří mezi téměř ohrožené druhy. Největší vliv na početnost populace má působení člověka, především ztráta přirozeného prostředí jaguára a jeho fragmentace. Dále odlesňování krajiny, pytláctví, trofejový lov a zabíjení jaguárů farmáři a rančery. Lov jaguára je zakázaný ve většině zemí, kde se vyskytuje, ale zabití „problémového“ zvířete je povoleno v Brazílii, Kostarice, Guatemale, Mexiku a Peru. Lov pro trofeje je povolen v Bolívii. V Guyaně a Ekvádoru není ustanovena žádná právní ochrana tohoto druhu. Vzhledem k nedostupnosti prostředí, ve kterém žije, jsou odhady početnosti velmi těžké, udává se, že dnes zbývá okolo 15 000 volně žijících jaguárů.
Jaguár je považován za deštníkový druh, díky jeho ochraně je zároveň chráněno jeho životní prostředí se všemi dalšími živočišnými druhy, které ho s jaguárem sdílejí.
Jaguár měl a stále má velmi významnou pozici v mytologii mnoha místních kultur. V předkolumbovském období byl jaguár symbolem moci a síly. V mayské civilizaci jaguár umožňoval komunikaci mezi živými a mrtvými a chránil královskou domácnost. Mnoho mayských vládců mělo ve jménu zakomponované mayské označení pro jaguára b'alam. V aztécké civilizaci symbolizoval jaguár válečníka a zástupce panovníka. Byla po něm pojmenována i elitní válečnická třída – jaguáří bojovníci. V aztécké mytologii přestavoval jaguár také totemové zvíře mocného boha jménem Tezcatlipoca.
Jaguár je národním zvířetem Guyany nacházejícím se i ve státním znaku. Je také zobrazen na brazilských 50reálových bankovkách. Najdeme ho také na vlajce kolumbijského departementu Amazonas. Červený jaguár byl také prvním oficiálním maskotem olympijských her v Mexiko City v roce 1968.
Jaguár dal jméno známé britské automobilové firmě Jaguar Cars Limited vyrábějící luxusní a sportovní vozy. Také se jeho jméno objevuje v názvech mnoha sportovních klubů např.: Jacksonville Jaguars, Argentina Jaguars nebo ve znaku mexického fotbalového klubu Chiapas F. C.

Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.