(lat. Crocuta crocuta, ang. spotted hyena or laughing hyena)
Popis
Hyeny mají silný krk a přední končetiny. Rozložení skvrn na kožichu je u každého zvířete jedinečné, jejich barva a počet se s věkem mění (klesá). Samice jsou o 12 % větší než samci. Vnější pohlavní orgány samic značně připomínají samčí penis (tzv. nepravý penis), mají také velmi vysokou hladinu samčích pohlavních hormonů – androgenů. To zřejmě způsobuje maskulinizaci a agresivitu samic, dominance může být adaptací na dlouhotrvající vývoj mláďat, které musí matka bránit a krmit. Nemohou je tak ohrozit ani samci vlastního druhu.
Hyeny se dožívají 12–25 let, jsou schopny se přizpůsobit různému prostředí s výjimkou hlubokého lesa. Jsou to převážně noční zvířata, ale aktivní i za šera a v mnoha parcích dokonce i ve dne. Mají nezaměnitelný klus.
Klany
Žijí v matriarchálních skupinách – klanech, které jsou vedeny alfa samicí a čítají 5–90 jedinců. Pozice jedince v klanu nesouvisí s velikostí nebo agresivitou, ale závisí na jeho síti „přátel“.
Potrava
I když jsou často označovány za mrchožrouty, většinu potravy tvoří ulovení středně velcí kopytníci. Konkurují si tak o potravu se lvy. Nejčastější kořistí jsou pakoně, zebry a gazely. Žerou ale i želvy, krajty, ryby, luskouny, mláďata hrochů a nosorožců a výjimečně i lidi.
Hyeny mají jeden z nejsilnějších skusů čelistí (rekordmanem v tomto směru je ďábel medvědovitý). Velké zuby a silné žvýkací svaly vyvinou tlak až 453 kg/cm2, to je mj. o 40 % více než u levharta. Dokáží jimi rozdrtit i dlouhé žirafí kosti o průměru 7 cm. Stráví všechny organické složky v kostech, kromě kostní dřeně.
Najednou dokážou pozřít až 14,5 kg masa. Potravu vyhledávají samostatně, ale loví společně. Z kořisti nejdříve sežerou bedra a zadek zvířete, pak břišní dutinu s orgány, následují plíce, svaly břicha a končetin. Nakonec roztrhají zbytky okousané kostry, odtáhnou ji a sežerou v ústraní. Jedné hyeně netrvá ani dvě minuty sežrat celé mládě gazely, skupině trvá v průměru 36 minut spořádat dospělou zebru. Pijí jen velmi málo.
Hyeny mohou napadnout i člověka. Nebojí se ohně a útočí většinou na spící lidi. Útočí na obličej a snaží se odtáhnout oběť pryč. Ve většině případů se jednalo o ženy, děti, nemocné a nemohoucí. Tyto útočící hyeny byly větší než normální jedinci, např. zvířata, která v roce 1962 v Malawi zabila 27 lidí, vážila 72 a 77 kg (běžná váha je do 63 kg).
Rozmnožování
Hyeny se množí v jakémkoli ročním období. Páření probíhá v noci, většinou se rodí dvě mláďata. Ta jsou umístěna v noře, kterou ale matka nehrabe – využívá opuštěné nory jiných zvířat.
Mláďata se rodí s otevřenýma očima a s 6–7 mm dlouhými řezáky a špičáky. V poměru k váze matky jsou to největší mláďata mezi šelmami. Panuje mezi nimi značná rivalita, která může vést až k úhynu slabých jedinců. Mléko je bohaté na bílkoviny (14,9 %) a tuky (14,1 %). Matka může nechat mláďata i týden bez krmení.
Komunikace
Hyeny produkují mnoho různých zvuků. Hlasitý křik hyen je charakteristický zvuk africké noci, může být slyšet až na více než 5 km. Vysoko posazené zvuky znamenají strach nebo podřízení, zatímco nízko posazené tendenci k útoku. Rychlost a „styl“ je ukazatelem sociálního postavení. Typický hyení smích se vyskytuje v situacích velkého vzrušení a ve chvílích rozhodování, jestli utéct nebo zůstat.
Často komunikují vizuálně – postavením těla. Strach: uši jsou složené, cení zuby, splasklá hříva. Útok: vztyčená hlava, natažené uši, zavřená tlama, naježená hříva. Postavením ocasu také vyjadřují svoje rozpoložení – při útěku je stažen pod břicho, při útoku nebo vzrušení směřuje nahoru. Podřízenost vyjadřuje jedinec chozením na loktech předních končetin.
Smysly
Mají vynikající sluch a čich, který je pro tato zvířata velmi důležitý. Značkují si pachově své teritorium, tento zápach cítí i člověk. Mají velmi dobře vyvinuto noční vidění . Hyeny jsou dost inteligentní a dokážou spolupracovat ve skupině.
Zajímavosti
- Ve starověku byla hyena přírodovědci často považována za hermafrodita nebo křížence vlka a psa.
- V africké mytologii a folkloru je na hyenu nahlíženo různě: od nositele světla až po symbol zkaženosti a nemravnosti.
- Největší populace hyen se nachází v NP Serengeti (7 200–7 700 kusů).
- V Tanzanii se věří, že čarodějnice používají hyeny jako prostředníka. Také se říká, že když v době narození dítěte hyena pláče, tak z dítěte vyroste zloděj. Třetí pověra hovoří o tom, že hyení trus pomůže dítěti, aby začalo brzy chodit (dává se jim za oblečení).
- V masajské tradici jsou lidské ostatky ponechány venku pro hyeny. Když se nějakého těla nedotknou, znamená to, že s ním není něco v pořádku. To je značná společenská potupa, a proto se těla pokrývají tukem a krví domácích zvířat.
- V Tanzanii berou k sobě šamani mláďata hyen z nory, aby zlepšili svoje společenské postavení.
- Ztráty na dobytku v Tanzanii v roce 2003 dosáhly téměř 13 tisíc amerických dolarů, z toho 98 % připadalo na hyeny. Také studie provedená v roce 2007 v sedmi vesnicích mimo NP Serengeti ukázala, že hyeny jsou zodpovědné za 97,7 % ztrát hospodářských zvířat způsobených predátory.
- Masajsky se hyena řekne Ondilili nebo Oln'gojine.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.