Hulmani

Hulman rudolící

(lat. Trachypithecus vetulus, angl. purple-faced langur nebo purple-faced leaf monkey)

Hulman posvátný

(lat. Semnopithecus priam, angl. tufted gray langur)

Popis

Hulmani patří mezi primáty do čeledi kočkodanovitých. Na Srí Lance můžeme potkat nejčastěji dva druhy: hulmana posvátného a hulmana rudolícího, který patří mezi endemické druhy ostrova. Jsou to poměrně velké opice se štíhlým tělem, malou zakulacenou hlavou a dlouhým ocasem. Ten měří okolo jednoho metru a pomáhá jim při pohybu po stromech. Dalším přizpůsobením pro život na stromech jsou dlouhé prsty na rukách (kromě palce, který je zakrnělý).

Hulmani rudolící dorůstají délky těla 55–85 cm a dosahují váhy okolo 8 kg. Samice jsou drobnější. Srst tohoto druhu je černohnědá s tmavým obličejem lemovaným světlými chlupy. Mláďata jsou oproti dospělým světle šedá s hnědavou srstí na hrudi a končetinách.

Hulmani posvátní jsou převážně šedí s černým obličejem, ušima a končetinami. Mláďata mají jemnou tmavě hnědou až černou srst, která jim postupně zesvětlá. Typický je pro tento druh chomáč srsti nad očima směřující dopředu, který připomíná obočí. Tělo mají 50–80 cm dlouhé a jejich váha se pohybuje mezi 11 a 18 kg.

Hulman posvátný

Hulmani se vyskytují v široké škále biotopů od horského tropického pralesa přes monzunové lesy, stálezelené lesy až po plantáže, zahrady a okraje měst. Najdeme je až do výšky 2 000 m n. m. Až 80 % času tráví hulmani na zemi, kde se pohybují po všech čtyřech nebo dělají dlouhé skoky po dvou končetinách. Aktivní jsou hlavně ve dne, během noci spí ukrytí na nejvyšších větvích stromů nebo i na lidských stavbách, jako jsou věže a stožáry elektrického vedení. Na Srí Lance loví hulmany levhart, krokodýl bažinný a krajta tygrovitá. V zajetí se hulmani dožívají až 35 let, v přírodě se samci většinou dožívají okolo 18 let a samice i 30 let.

Tlupa

Hulmani nejčastěji žijí v rodinných tlupách skládajících se z jednoho dominantního samce, jedné až sedmi dospělých samic, které jsou příbuzné, a jejich mláďat různého stáří. Mezi jedinci panuje přísná hierarchie založená na fyzické kondici a věku zvířete. Nejvyšší pozice v žebříčku obsazují nejsilnější samci a mladé samice. Dobré vztahy ve skupině se udržují vzájemnou péči o srst a dalšími sociálními kontakty. Každá skupina obývá a brání svoje teritorium, ve+ kterém žije. Vedoucí samec si hájí svoji tlupu před soky, kteří by se chtěli zmocnit jeho samic.

Hulmani někdy také vytváří pouze samčí skupiny, které čítají od 2 do 14 jedinců, jejich teritorium se může překrývat s teritoriem rodinné tlupy. Dále se ještě vyskytují tlupy skládající se z několika samců a samic různého věku.

Potrava

Hulmani patří mezi listožravé (folivorní) druhy opic, živí se převážně listím stromů a keřů. Další významnou složku jejich potravy představuje ovoce, jako je jackfruit (Arctocarpus heterophylus), rambutan (Nephelium lappaceum), banán (Musa sapientum) nebo mango (Mangifera indica). V zemědělsky využívaných oblastech chodí hulmani i na pěstované ovoce, které pak může tvořit až 50 % jejich potravy. V menší míře požírají i jiné druhy rostlin, semena, kořínky, hmyz a jeho larvy.

Rostlinnou potravu mohou trávit díky specializovanému žaludku, ve kterém žijí symbiotické mikroorganismy štěpící celulózu. Na rozdíl od makaka bandara nemají lícní torby pro ukládání nalezené potravy. Pijí vodu zachycenou v listech, větvích a dutinách stromů.

Rozmnožování

Na samicích hulmanů není období říje příliš viditelné, spíše se dá vypozorovat z jejich chování, kdy se různě předvádí před samcem, potřásají hlavou a snaží se přilákat jeho pozornost. Doba březosti hulmanů trvá okolo 200 dní a většinou se rodí jediné mládě (někdy dvojčata). První týdny života tráví mláďata přichycená na matčině kožichu. Po 12 až 20 týdnech se mláďata hulmanů začínají přijímat pevnou potravu a zapojovat se do života ve skupině. V 10-12 měsících jsou mláďata odstavena, samice dospívají ve třech a samci v sedmi letech. Samice poté zůstávají v tlupě, zatímco samci ji opouští.

V tlupě je obvykle otcem mláďat dominantní samec. V případě, že je ve skupině více samců, je otcem většiny mláďat ten nejvýše postavený. Další samci mají různý počet mláďat odpovídající jejich sociálnímu postavení. Samec, který porazí dominantního samce a získá tak tlupu samic, během krátké doby zabije všechna mláďata (tzv. infanticida). Potřebuje totiž, aby samice přišly co nejdříve znovu do říje a mohly mít jeho mláďata.

Komunikace

Hulmani využívají ke komunikaci přibližně 19 různých zvukových signálů, které slouží k udržování kontaktu mezi jedinci, k varování před nepřítelem nebo predátorem, k obraně teritoria atd. Ve skupině jsou nejvíce „hluční“ dospělí samci. Podle „hlasu“ se dají rozlišit i jednotliví jedinci mezi sebou.

Dále využívají hulmani k vyjádření svého rozpoložení výrazy tváře (odhalování zubů) a celkový postoj těla. Důležitou roli hraje i pachová komunikace a hmatový kontakt, který je podstatný pro udržování sociálních vazeb ve skupině.

Smysly

Hulmani se jako další druhy denních opic orientují především zrakem. Mají barevné vidění, které využívají hlavně k hledání potravy.

Zajímavosti

Hulmani posvátní jsou hinduisty považováni za posvátné, a tak se těší velké přízni ze strany věřících, kteří je nesmějí zabít a ani odhánět. Jsou chováni kněžími a krmeni v chrámech.
Název opice „hulman“ je odvozen od boha s opičí tváří Hanumana, oblíbené postavy z eposu Rámajána, která je symbolem hrdinství a věrnosti. Tento opičí hrdina podle legendy pomohl z oddanosti k Rámovi zachránit jeho ženu Sítu před démonem Ravanou a za svoji pomoc nežádal žádnou odměnu. Za tento nesobecký čin jsou hulmani od té doby považováni za posvátná zvířata. Některé části jejich těl jsou uchovávány jako amulety nosící štěstí.
V některých oblastech jsou tyto opice pronásledované (lovené a trávené), protože jsou považovány za škůdce. Kradou totiž plodiny z polí, potravu přímo z domácností a někdy i napadají lidi.
Při hledání a pojídání ovoce ze stromů hulmanům upadne mnoho kusů na zem, ty pak požírají další zvířata jako např. kopytníci.
V současnosti pro hulmany představuje nebezpečí zmenšování plochy pralesa, změny krajiny způsobené zemědělstvím, stavba silnic, střety s automobily či lov pro maso a kožich.
U hulmana rudolícího se na základě typu prostředí, které obývají, rozeznávají čtyři poddruhy. Navzájem se liší zbarvením kožichu a velikostí těla.
Hulmana rudolící je klasifikován jako ohrožený druh a hulman posvátný jako téměř ohrožený.
Hulman s černým obličejem se objevuje také v krátké povídce Sira Arhura Conana Doyla s názvem „Šplhající muž“. Ve filmu Alenka v říši divů z roku 2010 se objevují hulmani jako otroci Srdcové královny Iracebeth.

Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.