Harpyje pralesní

(lat. Harpia harpyja, angl. harpy eagle nebo American harpy eagle)

Popis

Harpyje je jedním z největších a nejsilnějších dravých ptáků světa. Vyskytuje se poměrně řídce od jižního Mexika přes Střední Ameriku až do jižní Brazílie a severní Argentinu. Harpyje žije v nížinném tropickém a subtropickém deštném lese do nadmořské výšky 900 metrů. Její tělo dorůstá délky 56 až 107 cm s ocasem dlouhým 37 až 42 cm, rozpětí křídel je 176 až 224 cm, což je relativně málo. Je to totiž adaptace pro lepší manévrovatelnost letu v zalesněném prostředí. Samice harpyje je větší než samec, dosahuje váhy od šesti do devíti kg, zatímco samec váží jen čtyři až pět kg.

Zbarvení obou pohlaví je stejné, peří na hřbetní straně těla je břidlicově šedé až černé, zatímco břišní strana těla je bílá se slabě pruhovanými stehny. Krk a hlava zvířete jsou světle šedé, na hlavě má harpyje také prodloužená tmavá pera tvořící „chocholku“. Spodní strana křídel a ocasu je bílo-černě pruhovaná. Mladí jedinci jsou celkově světleji zbarvení. K lovu je harpyje vybavena mohutným zahnutým zobákem černé barvy. Její žluté nohy mohou být silné jako lidské zápěstí, prsty jsou zakončeny ostrými tmavými drápy. Ty jsou největší ze všech žijících druhů orlů a svojí délkou až 13 cm se rovnají medvědím drápům.

Dospělá harpyje nemá přirozeného nepřítele kromě člověka, mláďata v hnízdě mohou být ohrožena jinými dospělými jedinci, ale je to velmi výjimečné, protože rodiče hnízdo chrání. V přírodě se harpyje dožívá 25 až 35 let.

Sociální uspořádání

Harpyje žije po celý život v trvalém páru, který společně obývá teritorium o rozloze zhruba 30 km². Velikost teritoria se může měnit podle dostupnosti potravy a typu prostředí. Harpyje je dost teritoriální a ze svého území vyhání další jedince.

Potrava

Harpyje je jedním z vrcholových predátorů této oblasti specializujícím se na lenochody a různé druhy opic. Kromě nich loví i další živočichy, jako jsou mravenečníci, pásovci, aguti, pekari, kuny, velcí papoušci a další ptáci, leguáni, hadi a ještěrky. Jen vzácně harpyje loví domácí zvířata.

Harpyje si svoji kořist nejdříve vyhlédne v letu nebo z vyvýšeného místa, na kterém sedí, poté potichu prolétne vegetací a chytne svoji kořist silnýma nohama s mohutnými drápy a strhne ji ze stromu. Běžná váha kořisti se pohybuje okolo sedmi kg. Drobnější kořist si odnese někam na větev, kde ji sežere, zatímco větší kořist musí roztrhat na menší kusy. Samci loví menší kořist než samice, která dokáže donést zpět do hnízda kořist o váze tří až čtyř kg.

Komunikace a smysly

Jako hlavní prostředek k dorozumívání se svým druhem nebo dalšími jedinci používá harpyje zvukové a zrakové signály. K udržování pevného pouta mezi partnery si ptáci často třou svými zobáky navzájem o sebe.

Harpyje má výborný sluch, napomáhá jí k tomu uspořádání peří na obličeji do kruhu, které jí umožňuje přesně lokalizovat polohu kořisti. K tomu má i vynikající zrak, kterým dokáže zahlédnout kořist i v husté pralesní vegetaci.

Rozmnožování

Harpyje žije po celý život v pevném monogamním svazku se svým partnerem. Období rozmnožování je spojeno se začátkem období dešťů v dubnu/květnu a trvá až prosince/ledna. Pár společně vybuduje nebo opraví hnízdo z předešlých hnízdění. To se nachází 16 až 43 metrů nad zemí na největším stromě v okolí, často jím bývá juvie ztepilá (Bertholletia excelsa) nebo vlnovec pětimužný (Ceiba pentandra). Hnízdo se skládá z větví, rostlin a zvířecí srsti, jeho výška se pohybuje okolo 1,2 m a dosahuje průměru okolo 1,5 m.

Do hnízda samice snese dvě bílá vejce, na kterých sedí 56 dní, během této doby ji samec krmí a občas střídá. Oba rodiče jsou po dobu hnízdění značně agresivní a okolí hnízda neustále střeží. Jakmile se vyklube mládě z prvního vejce, je druhé vejce ignorováno a většinou se z něj už mládě nevyklube. Je to totiž jen „pojistka“ pro případ, že by se něco stalo s prvním vejcem. Vylíhlé mládě je bezbranné s prachovým peřím a otevřenýma očima. Oba rodiče mu nosí ulovenou potravu a krmí ho. Samo je schopno létat ve věku šesti měsíců, potom se zdržuje v okolí hnízda a rodiče ho krmí až do věku 10 až 12 měsíců, kdy je na nich už nezávislé. Harpyje dospívá ve věku pěti až šesti let, kdy se začíná sama množit. Pár tedy vyvádí jediné mládě každé dva až tři roky.

Zajímavosti

  • Harpyje je pojmenována po mytických stvořeních harpyjích, které jsou součástí řecké mytologie. Měly tělo dravého ptáka s hlavou ženy, byly zosobněním bouře a jejich posláním bylo brát duše zemřelých do podsvětní říše boha Háda.
  • Nejbližším příbuzným harpyje pralesní je harpyje krahujová (Morphnus guianensis) ze Střední a Jižní Ameriky a orel harpyjový (Harpyopsis novaeguineae), žijící na Nové Guinei.
  • Harpyje je národním ptákem Panamy a také státu Paraná v Brazílii.
  • Jako vrcholový predátor má harpyje důležité postavení v celém ekosystému, protože udržuje populace zvířat, která loví. Harpyje patří v oblasti Střední Ameriky mezi kriticky ohrožené druhy, protože se zde už téměř nevyskytuje. Početnost jejich populací ohrožuje především ztráta přirozeného prostředí, odlesňování krajiny těžbou dřeva, rozšiřování pastvin a polí. Často je také zabíjena lidmi, protože díky své velikosti představuje potenciální nebezpečí pro chovaná zvířata. V oblastech jejího výskytu běží mnoho programů na ochranu a podporu populací v přírodě, které zahrnují výzkum, monitoring hnízd, rozmnožování harpyjí v zajetí a jejich vypouštění zpět do přírody, ochranu jejich přirozeného prostředí a také vzdělávání místních obyvatel.
  • Občas bývá harpyje chována v zajetí jako neobvyklé zvíře.
  • V mnoha jihoamerických kulturách se věří, že pokácení vlnovce pětimužného, stromu, na kterém často harpyje hnízdí, přináší smůlu.
  • Harpyje byla předlohou a inspirací pro ztvárnění ptáka fénixe jménem Fawkes ve filmech o Harrym Potterovi.

Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.