Gazela Grantova
(lat. Nanger granti, angl. Grant's gazelle )
Popis
Gazela Grantova patří mezi sudokopytníky, do čeledi turovitých. Má na hřbetě oranžovobéžovou srst, břicho je bílé. Samci mají zahnuté tmavé rohy, které jsou na bázi zesílené, dlouhé mohou být 45–81 cm. Samice mají rohy kratší a slabší. Gazela Grantova je velmi podobná gazele Thomsonově, na rozdíl od ní ale nemá na boku výrazný černý pruh, navíc u gazely Grantovy bílá barva zasahuje až nad ocas. Gazela Grantova je také o něco větší.
Gazely Grantovy jsou poměrně běžným druhem. Žije v otevřených travnatých oblastech a také v křovinaté krajině. Vyhýbá se oblastem s vysokou trávou, kde má špatný rozhled. Při útěku dosahují rychlosti 80–90 km/h. Gazely jsou loveny gepardy, psy hyenovitými a někdy také místními obyvateli. Šakali loví pouze mláďata gazel.
Stádo
Gazely netvoří rozsáhlá stáda, skupiny většinou čítají 15–26 kusů. Samci si v období rozmnožování obhajují teritoria se samicemi a bojují s dalšími samci.
Potrava
Gazely se živí spásáním trávy a okusováním vyšší vegetace. Migrují za potravou, ale často v opačném směru než ostatní kopytníci (gazela Thomsonova, zebry, pakoně), protože ti jsou více závislí na vodě. Gazely Grantovy získávají většinu vody z potravy, nepotřebují tolik pít, a tak mohou žít i v sušších oblastech. Naopak gazely Thomsonovy se vyskytují většinou blízko vody.
Rozmnožování
Během období dešťů je dostatek potravy, a tak samci vytváří teritoria o velikosti 500 m2, která si značkují trusem a močí. Samice se pohybují skrz teritoria, samci se je tam snaží udržet a shromáždit do stáda. Samice v říji jsou bedlivě střeženy. Mladí a neteritoriální samci se sdružují do mládeneckých skupin. Konflikty mezi samci se obvykle řeší zastrašováním výhružnými postoji. Krouží okolo sebe a pohazují hlavou ze strany na stranu, tím ukazují sílu krku, která je důležitá při samotném souboji. Většinou ale silnější samec zažene slabšího bez boje.
Samec při námluvách sleduje samici a čeká, až bude ochotná se pářit. Březost trvá 198 dní. Samice před porodem opouští stádo a hledá vhodný úkryt v křoví. Po porodu sežere placentu a pečlivě olíže mládě, aby pach krve nepřilákal predátory. Mládě je po několik prvních dní nepohyblivé, skrývá se v trávě a matka se drží v blízkosti. Po nějaké době se oba připojí ke stádu.
Smysly
Mají dobře vyvinutý zrak, čich i sluch. Všechny tyto smysly využívají hlavně ke své obraně proti predátorům.
Zajímavosti
- Své pojmenování získala tato gazela podle skotského průzkumníka Jamese Augustuse Granta (1827–1892), který se mj. v roce 1860 účastnil památné expedice, která vyřešila problém pramenů Nilu.
- Vyskytuje se v mnoha národních parcích a chráněných oblastech: NP Serengeti a Ngorongoro v Tanzanii, NP Jezero Turkana v Keni atd. Patří mezi druhy s nižším rizikem ohrožení. Největším nebezpečím je pro gazely nadměrný lov a ničení životního prostředí.
Gazela Thomsonova
(lat. Eudorcas thomsonii, angl. Thomson's gazelle)
Popis
Gazela Thomsonova má světle hnědou až béžovou srst s bílou spodní částí těla a výrazným černým pruhem na boku. Má špičaté dlouhé rohy s mírným zakřivením. Bývá občas zaměňována se svou příbuznou gazelou Grantovou. Vyskytuje se na savanách a pláních s nízkou trávou. Proto často sleduje stáda jiných kopytníků, jako jsou zebry a pakoně, kteří spasou vysokou trávu nakrátko, což gazelám vyhovuje.
Nápadné jsou výskoky do výšky, při kterých má gazela natažené přední i zadní nohy. Dává tím najevo sílu anebo tehdy, když chce vyplašit dravce. Jejich hlavním lovcem je gepard, gazely ale umí obratně kličkovat a mají větší výdrž. Dokážou také vyvinout rychlost až 80 km/h. Dále je loví lvi, hyeny, paviáni, levharti a krokodýlové. V přírodě se dožívají 10–15 let.
Stádo
Tvoří spíše menší skupinky, v období rozmnožování si samci hájí teritoria. Stádo se může rozprchnout v případě nebezpečí, např. ze strany levharta, potom se utvoří stáda nová. Gazely Thomsonovy se často shromažďují spolu s jinými kopytníky, jako jsou pakoně a zebry. Využívají tak vzájemné ostražitosti.
Potrava
V období dešťů se živí převážně rostoucí trávou a v období sucha více okusují listí a keře.
Rozmnožování
Během období dešťů, kdy je dostatek trávy, si samci zabírají teritoria, která si značí výměškem předočnicových žláz. Samice tvoří menší skupinky, které se pohybují přes samčí teritoria. Zdržují se v místech, kde je nejlepší potrava a samci se je tam snaží udržet. Při střežení teritoria samci nabodávají na rohy zeminu, trávu nebo křoví. Mezi samci gazel dochází k ritualizovaným soubojům a boji. Mladí samci žijí v mládeneckých skupinách.
Samec sleduje samici a čichá k její moči, aby zjistil, jestli je v říji. Pokud zjistí, že ano, tak ji dále sleduje a hlídá. Březost gazel trvá 5–6 měsíců a rodí se obvykle jedno mládě. Na rozdíl od většiny kopytníků mohou mít mláďata dvakrát do roka. Samice po porodu mládě pečlivě olíže, aby ho očistila od krve a zbavila pachu, který by mohl přilákat predátory. Zároveň s tím si ho označí vlastním slabým pachem, díky kterému mládě rozpozná od ostatních. Olizování také podporuje krevní oběh. Mládě se nějakou dobu skrývá v trávě a pak se připojuje ke stádu. Matka brání mládě proti šakalům a paviánům, proti větším predátorům ale ne.
Smysly
Mají dobře vyvinutý zrak, čich i sluch. Všechny tyto smysly využívají hlavně ke své obraně proti predátorům.
Zajímavosti
- Gazela Thomsonova byla pojmenována podle svého objevitele skotského geologa a cestovatele Josepha Thomsona (1858–1895), někdy se jí také říká „tommie“.
- Patří mezi nejčastější druhy gazel ve východní Africe, jejich počty jsou odhadovány na více než 500 000 jedinců. Je zařazena mezi druhy s nižším rizikem ohrožení. Za posledních 20 let ale populace poklesla o 60 až 70 %. Gazely jsou ohroženy změnou prostředí, požáry a výstavbou silnic. Vyskytují se v mnoha chráněných oblastech jako je NP Serengeti, Masai Mara and Ngorongoro.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.