Delfíni

Delfín skákavý

(lat. Tursiops truncatus, angl. common bottlenose dolphin)

Delfíni patří mezi kytovce, skupinu savců, která se přizpůsobila trvalému životu ve vodě. Jejich tělo má hydrodynamický tvar, zadní končetiny se redukovaly a přední se přeměnily na ploutve. Mají relativně mohutné hrudní ploutve, trojúhelníkovitou hřbetní ploutev a horizontálně orientovanou ploutev ocasní. Delfíni dokážou plavat rychlostí až 50 km/h. Často také vyskakují nad hladinu, dokážou vyskočit 4–5 m do výšky a 10 m do dálky.

Delfíni mají protáhlé zobákovité čelisti s velkým množstvím kolíkovitých zubů. Vyústění dýchací soustavy – dýchací otvor – se posunul na vršek hlavy. Čelo je klenuté, mezi lebkou a kůži je umístěno tukové těleso, tzv. meloun, který se uplatňuje při echolokaci. Díky ní získává delfín informace o okolním prostředí.

Na hladinu vyplouvají každých 20–30 sekund, aby se nadechli. Mláďata se musí vynořovat častěji, protože mají menší objem plic. Dospělci mohou zůstat pod vodou 2–8 minut, mláďata jen 1–3 minuty. Nicméně jen málokdy jsou dospělci pod vodou déle než 4 minuty. Dožívají se něco okolo 40 let.

Delfín skákavý je jedním z nejrozšířenějších druhů delfínů. Vyskytuje se v temperátních (mírného pásu) a tropických mořích celého světa, chybí v polárních oblastech. Dorůstá délky 2–4 m a dosahuje váhy 150–650 kg. Zbarvení hřbetu je tmavě šedé až šedohnědé, břicho je světlé.

Hejno

Delfíni jsou velmi společenská zvířata žijící ve skupinách čítajících okolo 5–15 jedinců. V některých ročních obdobích se ale sdružují do hejn o 100 až 1 000 zvířatech. Vztahy mezi delfíny jsou přátelské, zraněnému nebo starému zvířeti pomáhají plavat k hladině, aby se nadechlo.

Složení hejna není nijak trvalé, jednotlivá zvířata odchází a přichází, jak se jim zachce. Delfíni žijící v blízkosti pobřeží se zdržují v úseku o délce zhruba 200–300 km. Tam loví potravu a většinou nepodnikají žádné delší migrace. Některé populace ale žijí celý život na otevřeném moři. Tito delfíni mohou migrovat až 4 200 km za sezónu.

Potrava

Delfíni jsou masožraví, jejich jídelníček tvoří především různé druhy ryb. Loví také úhoře, chobotnice, krevety, různé korýše, měkkýše a dokonce malé žraloky.

Delfíni se na lov vydávají společně, někdy ale loví i samostatně. Obklíčí hejno ryb, pomalu ho tlačí k hladině, tam se na něj vrhnou a vyplašené ryby pochytají. Potravu polykají vcelku, denně spořádá jeden delfín až 7 kg ryb. K vyhledávání kořisti využívají echolokaci, která funguje na stejném principu jako sonar.

Rozmnožování

Páření delfínů probíhá od konce léta až do podzimu. Po 11–12 měsících březosti rodí samice jedno mládě. Před jeho narozením samice putují do teplých mělkých zátok, kde jsou lepší podmínky. Mládě měří 1 m a rodí se ocasem napřed, matka ho ihned popostrkuje k hladině, aby se poprvé nadechlo.

Prvních 18 měsíců se mládě živí mlékem, které obsahuje vysoké množství tuku, a tak mládě rychle roste. Od věku 6 měsíců se začíná živit rybami. Samice mívá jedno mládě každé tři roky. Mladé samičky dospívají v 10 a samečci až ve 13 letech.

Komunikace

Delfíni vydávají okolo 30 různých nízko i vysokofrekvenčních zvuků, včetně hvízdnutí, které je pro každé zvíře jedinečné. Výsledný zvuk je tvořen pomocí plic, jazyka a dýchacího otvoru. Využívají i zvuky vydávané pomocí těla, jako je plácání ocasem nebo celým tělem o hladinu vody. Dokážou tak vyjádřit různé myšlenky a emoce.

Smysly

Delfíni se ve vodě orientují hlavně dobře vyvinutým sluchem – prostřednictvím echolokace. Zvíře vydává cvakavé zvuky, které se odráží od okolních předmětů. Odražené zvukové vlny delfín zachytává pomocí zubů ve spodní čelisti, pak se přenáší na čelist a odtud putují do středního ucha kanálkem z tukové tkáně. Cvakání vzniká kus pod dýchacím otvorem, prochází skrz tukové těleso na čele (meloun) a šíří se do vody jako úzký paprsek až na vzdálenost 100 m. Vydávají 700 cvaknutí za sekundu, to lidské ucho nedokáže rozlišit, a tak slyšíme jen zvuk podobný vrzání rezavého pantu. Delfíni mají vystupující oči, takže vidí dobře pod vodou i na vzduchu.

Zajímavosti

  • Plavání s ochočenými, ale i divokými delfíny se používá jako terapie pro postižené nebo autistické osoby. Společnost delfína má uklidňující a uvolňující účinek. Mnoha lidem také pomohli s překonáním depresí.
  • Starost a soucítění delfínů se starými nebo zraněnými jedinci, kterým pomáhají nadechnout se u hladiny, už zachránila mnoho lidí před utopením.
  • Delfíni jsou velmi chytří a zvědaví, mají pokročilou stavbu mozku. V mnoha studiích se zkoumala jejich inteligence pomocí různých testů, jako je charakterizace objektů nebo poznání sebe sama.
  • Jsou často chováni v akváriích, objevují se i v televizních seriálech. Delfíni se také trénují pro vojenské účely, jako je vyhledávání podvodních min nebo nepřátelských potápěčů (např. U. S. Navy Marine Mammal Program).
  • Rádi doprovází lodě, a to až na vzdálenost 100 km, pohybem ve vlně od lodí zřejmě šetří energii.
  • V městě Laguna ležícím jižně od Rio de Janeira spolupracují delfíni při lovu s rybáři. Nahání hejno ryb do sítí, a ryby, které uniknou, uloví. Kroniky toto chování popisovaly už v polovině 19. století. Podobné zprávy pochází i z dob antického Řecka a Říma.
  • Populace delfínů jsou ohroženy lovem pro maso, znečištěním moří, zamotáním do rybářských sítí a nechtěným chycením při lovu tuňáků.
  • Delfín skákavý získal svůj anglický název „bottlenose“ podle čenichu, který vypadá jako staromódní lahev na gin. Druhové jméno je podle typického vyskakování nad hladinu.
  • Nejbližším žijícím příbuzným kytovců jsou kopytníci, tyto dvě skupiny měly společného předka.
  • Při spánku leží delfín kousek pod hladinou se svěšenou ocasní ploutví. Každých 30–60 sekund s ní slabě mávnou, aby se nepotopili příliš hluboko. U hladiny se pak reflexivně nadechnou.

Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.