Každá země má svá specifika, stejně jako její obyvatelé. Nikdy společné národní rysy nenese veškeré obyvatelstvo, ale obecně vzato bývá s každým národem spojována určitá charakteristika. Němci si potrpí na dodržování pravidel, Švýcaři na čistotu, Italové jsou temperamentní, Britové rezervovaní a o Černohorcích se říká, že jsou líní.
Jejich lenost je častým terčem vtipů a za jejich národní motto je označováno sousloví Hrdinové nepracují! Černohorci dokonce mají i své „líné“ desatero. To může být na jednu stranu vnímáno pouze jako vtipné upozornění na černohorskou nelibost v aktivitě, na druhou stranu se lze v Černé Hoře snadno dostat do situace, která desateru celkem odpovídá. A tak tedy přímo k věci, k jednotlivým bodům onoho desatera a k událostem, které mě v Černé Hoře potkaly a donutily mě si na ně vzpomenout...
I. Člověk se rodí unaven a žije, aby si odpočinul.
A většina Černohorců skutečně žije odpočinkovým tempem. Rozhodně nikam nespěchají, na všechno mají spoustu času a prostě relaxují. Vyhýbají se téměř jakékoli aktivitě, obzvláště pak sportovní. Návštěva sportovního centra je pro většinu z nich výjimečnou a spíše společenskou událostí. Důkazem toho je i skutečnost, že na koleji, kde je ubytováno cca šedesát studentů mezi 20 a 24 lety, se mi během dvou týdnů nepodařilo potkat nikoho, kdo by mi sdělil nějaké podrobnější informace o sportovním centru. Většina dotázaných ani nevěděla, kde nějaké takové centrum je. Mimochodem jedno z nich se nachází pár desítek metrů od koleje.
II. Miluj postel svou jako sebe samého.
Oblíbenou černohorskou aktivitou je spánek. Jako většina jižanských národů i Černohorci jsou orientovaní spíše na noční život, a tak neradi brzy vstávají. Co se týče studentů, většina z nich ranní přednášky nenavštěvuje, není-li to nezbytně nutné, a vstává mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou. To všechno ještě podporuje fakt, že snídaně v menze v Podgorici se podává od 9.00 do 15.00 :-)
III. Odpočívej ve dne, abys v noci mohl spát.
Černohorci se nestresují, ani když jsou v pracovním procesu. Typickým příkladem by mohly být některé pracovní pozice menších marketů. Ovoce a zeleninu si zákazník nevybírá sám, jen řekne, kolik a čeho chce. Samoobsluha tak přestává být samoobsluhou, protože na vše ostatní je tu zvláštní osoba, někdy i dvě až tři. Stejně tak tomu je s pečivem. Posledním článkem řetězce je pak osoba, která stojí u pokladny a vše Vám naskládá do tašky. Nakonec to vypadá tak, že jediný pohyb, který vykoná zákazník, je chůze. Uvedení pracovníci vzhledem k jejich nadbytečnému počtu, po většinu pracovní doby nemají co dělat, a tak si povídají a rozhodně nepůsobí vytíženě.
IV. Ve stínu je spása – z odpočívání ještě nikdo neumřel.
Větší města a pobřeží překypují kavárnami, které v létě poskytují stinné zázemí, úkryt před unavujícím horkem a ostrými slunečními paprsky. Kavárny ale ani v zimních měsících zdaleka nezejí prázdnotou, naopak v nich většinou najdete jedno z posledních míst, a to přesto, že jejich počet je skutečně vysoký. Ať už je poledne, tedy doba studijní i pracovní, nebo devátá hodina večerní, u kavárenských stolů spatříte spoustu studentů, kteří již byli znaveni přednáškou, a tak zde tráví potřebných pár hodin odpočinku. Další výraznou kavárenskou skupinou jsou pak businessmani v oblecích dle poslední módy, kteří zde většinou dlouze debatují a zřejmě domlouvají budoucí obchody roku.
V. Nepracuj – práce zabíjí!
Stejně jako ve většině světa i zde úřady nevykazují vysokou efektivitu práce. Při zařizování většiny byrokratických nezbytností se setkáte s obdobným vzhledem kanceláří. Nikde nechybí černohorská vlajka, popelník, krabička cigaret a do poloviny vypitý šálek kávy. Pracovní tempo je oslabováno minimalizovanými okny počítačových her. Na druhou stranu jsou zde ale všichni usměvaví, ochotní a v pohodové náladě. Problém je jen v tom, že pokud něco skutečně potřebujete, musíte počítat s tím, že se kvůli tomu nikdo nepřetrhne a bude to trvat dlouho.
VI. Když uvidíš někoho, jak odpočívá, pomoz mu.
Tato věta mi opět připomíná kavárny. V kavárnách neodpočívají pouze hosté, ale i číšníci. Potřebujete-li rychlou kávu, uvařte si ji sami. Zdejší café culture spočívá v síle pohody a odpočinku, rozhodně ne ve snaze obsloužit v co nejkratším čase co největší počet zákazníků. Půjdete-li např. v Podgorice do kavárny, myslete na to, že si jdete odpočinout a vyhraďte si potřebný čas.
VII. Pracuj méně než můžeš a co můžeš, přenechej druhému.
Takto by se dal popsat černohorský přístup k cizím jazykům. Ač je angličtina mezinárodní řečí, nemůžete počítat s tím, že se jí zde domluvíte. Anglicky mluví asi tak jeden člověk z tisíce. Bohužel výrazněji zastoupena není ani na úřadech a univerzitě. Břemeno překonání jazykové bariéry tedy plně leží na příchozím cizinci. Chce-li se začlenit do místní společnosti, nezbývá mu, než se naučit alespoň základ srbštiny. To se rozhodně vyplatí. I když budete mluvit špatně, místní lidé to ocení a budou mnohem ochotnější a vstřícnější. Sami tvrdí, že díky pokusu o konverzaci v jejich jazyce ztrácí pocit, že se nad ně cizinec povyšuje, a naopak jsou rádi, že se jim snaží přiblížit.
VIII. Práce nosí bolest – neumři mlád!
V tomto ohledu se dá říci, že mladým Černohorcům pracovní bolest nehrozí. Studentské brigády a poloviční úvazky v Černé Hoře prý více méně neexistují. A dle sdělení jedné ze studentek: „i kdyby existovaly, neměli by na to čas, škola je časově náročná a celkově vyčerpávající, a tak by se to nedalo zvládnout.“ Je pravdou, že při místním způsobu života, spánku do poledne a nutnosti odpočinku po jedné přednášce je to celkem pochopitelné.
IX. Když se ti zachce pracovat, zastav se a počkej. Uvidíš, přejde to.
Černá Hora může mít nesmírně pozitivní vliv na workoholiky a osoby trpící syndromem Nestíhám. Evaluace práce ani studia často neodpovídá výkonu. Ten je omezen špatnými pracovními a studijními podmínkami, např. problémy s dostupností internetu a cizojazyčné literatury. A tak i těm, kdož bývají aktivní, nezbývá než se zastavit. A i když je jejich vnitřní já žene rychlým tempem vpřed, zastaví se... a při pohledu na okolní dění je přílišná aktivita po nějaké době skutečně přejde.
X. Když uvidíš, že někde jedí a pijí, přidej se. Když uvidíš, že pracují, uhni, ať nepřekážíš.
Začátkem března se v Podgorice konalo mezinárodní fórum studentů balkánských ekonomických fakult. Po zahajovacím ceremoniálu začali studenti, kteří měli na starosti jeho organizaci, uklízet. Bylo potřeba uklidit tři místnosti. Když jsem jimi procházela, všimla jsem si, že se jich většina srocuje pouze v jedné z nich. Až později jsem pochopila, že jde o prostor, který byl určený pro raut. Mezi uklízejícími jsem zahlédla známou tvář, a tak jsem přišla blíže k hloučku a zeptala se, jestli není potřeba něco pomoct. Kamarád (Černohorec) se na mě pár vteřin díval, pak vzal z tácu plátek pršutu, který mi doslova nacpal do pusy, a řekl: Ale ty tu otázku asi myslíš vážně, že?
Autorkou článku je Pavlína Frydrychová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.