Chatyň bývala malebnou vesničkou v zalesněné krajině zhruba 75 km od Minsku, než se zde 22. března 1943 odehrála tragédie, která ji vymazala z mapy. Jejím vypálením potrestaly jednotky SS partyzánské skupiny, které zaútočily na německý konvoj. Obyvatelé vesnice, 149 lidí včetně 75 dětí, na místě uhořeli nebo byli zastřeleni. Přežil pouze jediný muž a pět dětí (dvě z nich ale našly útočiště v jiné vsi, již potkal stejný osud). Hrůzné válečné činy spáchané na území celého Běloruska dnes připomíná památník o celkové rozloze 50 ha. Středobodem je šest metrů vysoká bronzová skulptura nazvaná „Nepokořený člověk“. Zobrazuje otce, který po procitnutí z bezvědomí našel svého zraněného syna, jenž mu zemřel v náruči. Záhon rudých květin symbolizuje krvavé řečiště. Půdorysy všech 26 domů, které zde stály, jsou orámovány nízkou zídkou. Na každém z nich se tyčí komín se zvonem a štítkem se jmény původních obyvatel. Žulové desky naznačují stodolu, která byla zapálena poté, co do ní byli všichni vesničané nahnáni. Dále se zde nachází malé muzeum, zeď nářků pro upomínku na oběti koncentračních táborů, symbolický hřbitov a „věčný plamen“.