(lat. Axis axis ceylonensis, angl. Sri Lankan axis deer, Ceylon spotted deer nebo chital)
Popis
Axis cejlonský, který se vyskytuje pouze na Srí Lance, je poddruhem axise indického žijícího na indickém subkontinentu. Je to jeden z nejběžnějších druhů jelenovitých v této oblasti. Samci dorůstají výšky okolo 90 cm, délky těla 170 cm a váhy 30–75 kg. Samice jsou o něco menší. Barva srsti axise je červenohnědá s černým páskem na hřbetě a s nepravidelnými bílými tečkami, břicho a spodní strana těla je bílá. Paroží, které mají pouze samci, může dorůst délky až 75 cm a je pravidelně každý rok shazováno.
Axis se vyskytuje v nížinných oblastech s dostatečným porostem keřů a stromů, kde nachází dostatek stínu před sluncem. Sdružuje se také v blízkosti řek a vodních ploch. Velmi dobře plave. Nejaktivnější bývá zrána a za soumraku.
Samice a mláďata se často stávají kořistí levharta, medvěda pyskatého, šakala obecného, krajty tygrovité a krokodýla bahenního. Jelen axis je velmi hbité a rychlé zvíře, při útěku dosahuje rychlosti až 65 km/h. Dožívá se věku 8–14 let.
Sociální uspořádání
Axisové žijí ve stádech, která obvykle čítají od 10 do 60 jedinců obou pohlaví, výjimečně však i 100 zvířat. Velcí dominantní samci se zdržují ve středu skupiny, zatímco malí samci zůstávají na jejím okraji.
Potrava
Axisové se jako ostatní druhy jelenů živí převážně spásáním různých druhů trav. Dále požírají listy stromů a keřů. Aby na ně dosáhli co nejvýše, stoupají si na zadní nohy. Také žerou spadané ovoce, které ze stromů shodily tlupy opic. Stáda se sdružují v blízkosti vodních zdrojů, pít chodí ráno i večer. Velmi často se pasou společně s tlupami opic, stády sambarů, vodních buvolů nebo hejny pávů. Využívají tak vzájemné obezřetnosti před predátory.
Rozmnožování
Na Srí Lance dochází k rozmnožování axisů průběžně po celý rok, protože samice nemají synchronizovanou dobu říje. Proto ani všichni samci neshazují paroží najednou, ale každý v jinou dobu. Během námluv samec bedlivě hlídá samici a všude za ní chodí. V této době téměř nežere a neustále se musí potýkat se svými soky. Někdy ho stačí zastrašit varovným postojem nebo hrabáním v zemi, jindy dochází i k souboji, kdy se samci do sebe zaklesnou parožím a přetlačují se. Když samec uhájí svůj nárok na samici, dochází k páření. Délka březosti je 210–230 dní, poté samice rodí obvykle jedno mládě, výjimečně dvě. Mláďata se sdružují do menších skupinek, tzv. školek.
Komunikace
Stejně jako další druhy jelenů mají axisové velmi dobře vyvinuté předoční, patní a meziprstní žlázy, které slouží ke značkování a pachové komunikaci mezi zvířaty. Samci mají tyto žlázy větší než samice. Axisové jsou spíše tichá zvířata, která vydávají různé zvuky hlavně v době námluv a rozmnožování. Ve stádu také udržují komunikaci během pasení a navzájem se varují před možným nebezpečím ostrým pronikavým zapištěním.
Smysly
Mají velmi dobrý čich, který využívají k ochraně před nepřítelem, oproti tomu mají slabý zrak. Tento nedostatek si kompenzují tím, že se pasou s jinými druhy zvířat.
Zajímavosti
- Zajímavý symbiotický vztah mají axisové s tlupami hulmana posvátného. Velmi často je vidíme společně hledat potravu a pást se. Axisové totiž využívají dobrého zraku hulmanů a schopnosti vylézt na stromy a včas tak varovat před nebezpečím. Jeleni naproti tomu mají dobrý čich, který postrádají opice. Navzájem si tak vypomáhají.
- V minulosti byl jelen axis rozšířen ve velkých stádech po celém ostrově. Počty zvířat byly ale drasticky sníženy. Dnes žije na Srí Lance několik tisíc jelenů, převážná většina z nich v chráněných oblastech. Tyto populace ohrožuje nejvíce lov pro maso, odlesňování krajiny a konkurování si s domácími zvířaty o potravu.
- Jelen axis byl vysazen na mnoha místech po celém světě. V roce 1800 byl dovezen jako první druh do Austrálie. Dále pak do Chile, Argentiny, Uruguaye, USA a na ostrov Veliki Brijun v souostroví Brijuni u istrijského pobřeží v Chorvatsku.
- Anglické pojmenování chital pochází z bengálského slova „chitral“, které znamená tečkovaný. Toto označení se ale nepoužívá pro jeleny žijící na Srí Lance.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.