(lat. Bubalus arnee migona, angl. wild water buffalo, Asian buffalo nebo Asiatic buffalo)
Popis
Arni je druhým největším zástupcem turovitých na světě (největším je gaur). Na Srí Lance se vyskytuje jeden z jeho poddruhů, velmi vzácný arni cejlonský. Dospělý jedinec dosahuje hmotnosti 700 až 1 200 kg, dorůstá výšky 150–190 cm a délky těla 240–300 cm s ocasem dlouhým 60–100 cm. Samice je o něco menší než samec.
Obě pohlaví mají mohutné dozadu stočené rohy, které dosahují délky až 170 cm a jsou tak největšími rohy mezi všemi žijícími turovitými. Kůže buvola je šedá až černá a je pokrytá jen řídkou šedou štětinovitou srstí. Nejvíce chlupů najdeme u buvola arni na konci ocasu, mezi rohy a na špičkách uší. Na spodní straně krku, okolo očí a čumáku mohou být bílé srpkovité skvrny. Mládě má hustší žlutohnědou srst, která postupně tmavne. Nohy buvola arni jsou spíše krátké s širokými kopyty, která mu umožňují lepší pohyb v podmáčeném terénu.
Buvol arni se vyskytuje v travnatých oblastech, zarostlých říčních údolích a močálech, ale také v lesích, kde hledá úkryt před horkem a v případě ohrožení. Nezbytný je pro něj dostatek vody, ve které se rád ochlazuje a odpočívá. Dokáže výborně plavat a dokonce se i potápět. Bahno mu navíc vytváří na kůži ochrannou vrstvu proti otravnému hmyzu.
Buvol arni je aktivní jak ve dne, tak i během noci. Dospělé zvíře uloví jedině tygr (ten na Srí Lance nežije), mládě se může stát kořistí levharta. V přírodě se arni dožívá 9 let, zatímco v zajetí 25–30 let.
Stádo
Buvoli arni žijí ve stádech, která čítají od 10 do 30 jedinců, tvoří je dospělé samice a jejich mláďata. Skupinu vede nejstarší samice, a to i v případě, že se ke stádu během období rozmnožování připojí samec. Samci žijí po většinu roku odděleně, ti mladší se sdružují do mládeneckých skupin zhruba o 10 zvířatech. Ti starší žijí samotářsky a mohou být značně nebezpeční.
Stáda se mohou sdružovat u napajedel a při odpočinku. Často můžeme vidět buvoly arni společně se stády jelenů a dalších býložravců.
Potrava
Buvoli arni jsou býložravci, živí se hlavně různými travami, bylinami, vodními a bahenními rostlinami. Dále okusují kůru a listy stromů a keřů. Způsobují také škody na zemědělských plodinách, jako je rýže, cukrová třtina a juta.
Buvoli patří mezi přežvýkavce, mají složený žaludek se čtyřmi komorami (bachor, čepec, kniha, slez). V bachoru se potrava hromadí, mechanicky zpracovává, štěpí pomocí symbiotické mikroflóry (bakterie, prvoci, houby) a pak dělí podle velikosti částic. Největší částice jdou zpět do tlamy a jsou znovu přežvýkány. Tento proces se několikrát opakuje a potrava postupuje do další části žaludku. Zvířata tráví látky, které bakterie a prvoci vytvořili z přijaté potravy.
Rozmnožování
Období rozmnožování buvolů arni obvykle probíhá od října do listopadu, některé populace se ale množí v průběhu celého roku. Samci se na tuto dobu připojují ke stádům samic a snaží se je uhájit před svými soky.
Březost buvolů arni je dlouhá 310–330 dní (nejdelší mezi turovitými) a rodí se většinou jen jediné mládě, které po narození váží kolem 30 kg. Samice jsou v této době dost agresivní, napadají neopatrné lidi a troufnou si zaútočit i na pracovní slony. Mláďata zůstávají s matkou do věku 18 měsíců.
Dospělosti dosahují mladí buvoli ve dvou až třech letech života, samice zůstávají v rodném stádu, zatímco samci ho opouští.
Zajímavosti
- Pozoruhodný vztah mají buvoli s volavkami rusovlasými, které se mimo jiné živí vybíráním parazitů z jejich kůže. Buvoli na oplátku využívají ostražitosti volavek.
- Tento druh divokého buvola byl nejpravděpodobněji druhem, z něhož před 4 500 až 5 000 lety vznikl domestikací buvol domácí (Bubalus arnee f. bubalis). Ten je menšího vzrůstu s variabilnější barvou srsti, která může být černá, tmavě šedá, hnědá, bílá a dokonce i strakatá. Ani jeho rohy nenarůstají do takové velikosti jako u jeho divokého předka. Domestikovaný buvol domácí je široce rozšířen v Asii a jeho zdivočelé (ferální) populace se vyskytují v mnoha dalších oblastech světa, např. v Austrálii, Argentině a na Arabském poloostrově. Z mléka buvola domácího se vyrábí známý sýr mozzarella.
- Ještě zhruba před 100 lety byl arni cejlonský na Srí Lance běžným zvířetem vyskytujícím se na většině území ostrova. Dnes jich zde žije jen hrstka.
- Počty buvolů arni v celém areálu jejich rozšíření (jihovýchodní Asie) ohrožuje ztráta přirozeného prostředí, hlavně přeměna mokřin na rýžové plantáže, lov, konkurence s domácími zvířaty o potravu a nakažlivé nemoci přenášené z hospodářského dobytka (mor skotu, slintavka a kulhavka). Velký problém představuje také křížení (hybridizace) zbytkových populací s buvolem domácím, dochází tak k postupné ztrátě geneticky čistých buvolů arni. Buvol arni je řazen mezi ohrožené druhy, na celém světě žije odhadem méně než 4 000 jedinců. Za posledních 30 let poklesla celková početnost populace o nejméně 50 % a nadále klesá.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.