(lat. Taurotragus oryx, angl. common eland, southern eland nebo eland antelope)
Popis
Je druhým největším žijícím druhem antilopy (největší je antilopa Derbyho). Samci dosahují váhy 450–1 000 kg, délky 240–345 cm a výšky 150–183 cm, jejich ocas je dlouhý 50–90 cm. Samice jsou podstatně menšího vzrůstu. Obě pohlaví mají rovné rohy se spirálovitě stočeným reliéfem o délce až 65 cm. Samčí rohy jsou kratší a silnější, zatímco samičí jsou tenčí. Zbarvení srsti je světle hnědé s modrošedým nádechem, na obou stranách trupu mohou mít antilopy 9–14 světlých pruhů. Výrazným znakem hlavně u samců je velký krční lalok.
Vyskytují se v savanách, na travnatých pláních a v polopouštních oblastech jižní Afriky. Patří mezi nejpomalejší druhy antilop, i přesto však dokážou během úniku před predátory přeskočit překážku o výšce 2,5 metru. Brání se statečně svými rohy. I přes svoji velikost se stávají potravou lvů, levhartů, hyen a psů hyenových. Průměrně se antilopy losí dožívají 15–20 let.
Stádo
Antilopy losí se sdružují do poměrně velkých stád, ale přichází a odchází, jak se jim chce, nevytváří mezi sebou úzké vazby. Stáda se dělí podle pohlaví na samčí a samičí. Samičí jsou větší a obývají i rozsáhlejší území (až 422 km2) a jsou vždy vedena starou samicí. V období sucha vytváří nejpočetnější stáda dohromady s dalšími druhy antilop a zebrami.
Potrava
Antilopy losí jsou býložravci, živí se převážně trávami, větvemi, listy, různými semeny, lusky a hlízami. Mezi jejich oblíbenou potravu patří hvězdnice levandulová (Grewia occidentalis). Rychle však přizpůsobují svoje stravovací návyky sezonním změnám. Období sucha dokáží přežít na chudé potravě. Za vysokých denních teplot se pasou během noci a den prospí ve stínu.
Za zdrojem vody mohou putovat i na velké vzdálenosti a umí s vodou výborně hospodařit. Jako jedny z mála antilop nevyužívají zaplavené pláně s dostatkem potravy, protože jsou moc velké a těžké a bořily by se do bahna. Raději zůstávají v buši, kde jsou pro ně lepší podmínky. Vzhledem k jejich pomalosti jim vyhovuje schovávat se v křoví.
Rozmnožování
Během období dešťů se antilopy rozmnožují. Samci sledují samice a ochutnáváním moči zjišťují, jestli jsou už v říji. Dochází k soubojům, při kterých se samci přetlačují svými rohy. Dominantní samec se tak nakonec může pářit s několika samicemi.
Březost u antilop trvá devět měsíců a rodí se obvykle jedno mládě. Několik dní je schované v úkrytu, kam ho matka chodí krmit, poté se společně připojí ke stádu. Odstavená mláďata vytváří skupiny, ve kterých žijí až do věku dvou let, pak se přidruží ke stádu podle pohlaví.
Komunikace
Při chůzi vydávají šlachy nebo klouby v jejich předních končetinách ostrá cvaknutí, která jsou poměrně dobře slyšet a jsou dobrým upozorněním na přicházející stádo. Někteří vědci to považují i za formu komunikace mezi antilopami.
Zajímavosti
- Název eland je odvozen z holandského slova pro losa, holandští osadníci tak pojmenovali antilopu, protože jim velikostí připomínala losa. V Holandsku se jí dnes říká elandantelope, aby ji odlišili od losa. Vědecký název pochází z řeckého taurus (býk) a tragos (kozel) a oryx (gazela nebo antilopa).
- Antilopa losí je vyobrazena na znaku města Grootfontein v Namibii.
- Antilopy jsou loveny a někdy chovány pro maso. Díky lepšímu přizpůsobení místním podmínkám se je vyplatí chovat více než domácí dobytek. Někteří farmáři tak přešli z chovu dobytka na chov antilop losích. Jsou to nenáročná a krotká zvířata, z kterých se získává velmi dobré maso, kvalitní kůže a mléko, které má větší obsah bílkovin a mléčného tuku než mléko kravské.
- Celková populace antilop losích se odhaduje na 136 000 jedinců. Žijí v mnoha chráněných oblastech a parcích. Jejich populace ale klesají s postupujícím ničením jejich přirozeného prostředí, lovem a rozšiřováním lidských sídel.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.