Nejvýznamnější antický areál v Albánii je pozůstatkem starověkého města Buthrotum. V roce 1992 byl zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO a v roce 2000 tu byl založen Butrintský národní park (Parku Kombëtar i Butrintit), který chrání nejen přírodní krásy, jako tomu bývá u národních parků ve většině zemí, ale především kulturní památky areálu. Památky a stavby, které zde byly nalezeny, sahají od doby bronzové až do 19. století.
Okolní příroda je však také zajímavá, jsou tu lesy a ekosystém závislý na vodách blízkého sladkovodního jezera Butrint, které je kanálem Vivari odvodňováno do Jónského moře. Voda v okolí vytváří mokřady, které jsou součástí mezinárodní Ramsarské úmluvy pro ochranu mokřadů.
Archeologický areál Butrint leží na úplném jihu Albánie, nedaleko řecké hranice a naproti řeckému ostrovu Korfu, cca 18 km na jih od letoviska a přístavu Sarandë. Je umístěný na kopci a shlíží na kanál Vivari a celý národní park. Silnice ze Sarandë do Butrintu byla postavena v roce 1959 u příležitosti návštěvy sovětského vůdce Nikity Chruščova…
Historie Butrintu
Podle legendy, kterou popsal Vergilius, založil město Buthrotum (Býčí město) Trójan Helenus, syn Priamův, poté, co byla Trója zničena Řeky v Trójské válce. Pro tyto skutečnosti ale neexistují žádné důkazy, pravděpodobnější tedy je, že město, které bylo ve starověku součástí regionu Epirus, založili Řekové z kmene Achájů. První archeologické vykopávky se tu datují už do 10. století př. Kr. Buthrotum vynikalo strategickou polohou u mořské úžiny mezi pevninou a ostrovem Korfu. Ve 4. století př. Kr. už šlo o významné námořní a obchodní středisko starověkého světa a byly tu postaveny skoro kilometr dlouhé hradby. Žilo tu na 10 000 obyvatel.
V roce 228 se stalo Buthrotum římským protektorátem a definitivně ho Římané ovládli v roce 167 př. n. l. Julius Caesar zde plánoval usadit válečné veterány ze svého vojska, totéž pak v mnohem větší míře učinil po bitvě proti Antoniovi a Kleopatře v roce 31 př. n. l. i císař Augustus. Ve 3. století přišlo katastrofální zemětřesení.
Za vlády Byzantinců se město stalo sídlem biskupství, byla postavena bazilika a baptisterium. V 5. století byly rozšířeny hradby. Nájezdy barbarských Ostrogótů a později Normanů vedly k postupnému úpadku města. K dalším vládcům patřil mj. Despotát Epirus, Benátčané a osmanští Turci. Podzemní voda pronikající na povrch, zemětřesení a ničivé epidemie však měly za následek, že už od 14. století šlo o nevýznamnou osadu.
Zajímavosti a památky Butrintu
Divadlo – pochází z 3. století př. Kr., průčelí bylo postaveno ještě později za vlády Římanů. Divadlo mohlo pojmout až 2 000 diváků. Kvůli vyšší hladině podzemní vody je dnes původní jeviště v současnosti zaplavené vodou a překryté novou dřevěnou podlahou. Představení se tu konají i v dnešní době. U divadla stojí zbytky římských lázní, podlahová mozaika je bohužel pro návštěvníky chráněna vrstvou písku.
Palác Tří mušlí – je ruina někdejšího soukromého domu z 5. století n. l. Mnoho z paláce se zde nezachovalo, ale jsou vidět obrysy zdí ve tvaru lastur, které daly paláci jméno.
Baptisterium – stavba určená pro obřad křtu byla postavena za dob Byzantské říše v 6. století. I zde jsou podlahové mozaiky, bohužel z důvodu jejich konzervace zatím pokryté pískem. Budova byla vytápěna podlahovým topením.
Nymphaeum – fontána z 2. století n. l., z níž ve starověku tryskala voda ze tří výklenků tvořených sochami. Vodní nádrž za kašnou byla napájena akvaduktem. Některé z pilířů římského akvaduktu, který do města přiváděl vodu, jsou vidět z akropole.
Bazilika – křesťanská stavba, se kterou začali už Římané, převážně ale pochází z byzantských časů z 6. století.
Hradby – byly tvořeny dvěma řadami obrovských kamenných bloků a menšími kameny vestavěnými mezi ně. Na místě, kde byl dříve pravděpodobně umístěn přístav (na břehu jezera), stojí dvě dochované brány – Mořská brána a Lví brána, zajímavá reliéfem lva zabíjejícího býka.
Akropole – vrcholek kopce byl hlavním centrem města, podobně jako tomu bývalo v antice všude jinde. Dnes je tu především krásný výhled na celý areál, Butrintské jezero, ústí kanálu Vivari i linii někdejšího akvaduktu. Hrad se čtvercovým půdorysem vznikl v 19. století za Ali Paši Tepelenského, další budova byla postavena ve 30. letech 20. století pro italské archeology.
Mimo hlavní areál
Pevnost – stojí za druhé straně kanálu Vivari, je možné se tam dostat nepravidelně jezdícím přívozem, který převáží především auta. Je to malá pevnůstka s neobvykle tvarovanou věží.